„Dříve jsme během rozhovoru mluvili o tom, že mladí lidé dnešní doby mají málo hodnot, avšak když budeme mluvit o svobodě a o tom, že se mi líbí, co pro mě znamená, tak to lidé prostě přijímají. Avšak starší lidé, přibližně ve věku 40 nebo 50 let, tedy jiná generace, vždycky říkají: ‘Ne, víš co? Dávej si pozor, s kým mluvíš, dávej si pozor’. A já jim jednoduše odpovídám: ‘Zpívám o tom, co se tě týká a ty na to nemáš, zpívám protože ty na to nemáš, chci vidět, jestli je možné, že mě přiveze někdo na motorce z El Caribe a já mu zaplatím 20 nebo 30 pesos a nechám se vysadit u svých dveří, protože na to mám. To je to, co se snažím řešit jakožto hudebník’. A oni mi na to říkají: ‘Sakra, to by bylo dobré’. Sakra, bylo by to dobré, ale ty mi zároveň říkáš, abych si dával pozor, takže co se vlastně snažíš říct? Mám řešit problémy, nebo být zticha?“
„Máš nějaké principy, máš nějaké hodnoty, které bráníš, a určitým způsobem tě nikdo od této cesty nemůže odvrátit. Pokud si řekneš, že zpívám něco, co mě reprezentuje, tak máš sám možnost se rozhodnout, co chceš. Pokud chceš mou hudbu poslouchat, tak ji posloucháš, pokud ne, tak ji prostě neposloucháš. To je jednoduché. Ale pokud se rozhodneš ji cenzurovat, protože se ti nelíbí, tak je to něco úplně jiného, protože je velký rozdíl mezi tím nechtít poslouchat hudbu a cenzurovat ji. Určitým způsobem to pro mnoho lidí jako jsem já funguje asi takto: má hudba je tady, a pokud ti je na obtíž, tak je to tím, že říkám pravdu.“
“Jak už jsem ti řekl dříve, existuje něco, čemu se říká skládání účtů. Objevilo se tady více lidí, tím mám na mysli vysoké představitele, kteří chodili a tvrdili: ‘Jasně, víte co? Věnovali jsme 20 miliónů, investovali jsme 20 milionů, abychom postavili to, co můžete vidět venku’. Pamatuji si, že s těmi stejnými tvrzeními a stejnými zprávami přišli asi dvakrát. ‘Ano, je to 20 milionů’. Uběhl rok, uběhly dva roky. ‘Teď dáváme 20 milionů’. A já říkám: dobře, a kde je těch prvních 20 milionů, se kterými jste přišli poprvé? Protože už uběhly dva roky a nikde není vidět, že bych těch 20 milionů mělo nějaký vliv na komunitu. Nebo se mne snažíte podvést a říkáte mi to jenom proto, abych zůstal potichu?… V reakci na toto jsme přišli s projektem nazvaným ‘20 milionů’, v jehož rámci začínáme pátrat v těch nejzranitelnějších oblastech v místech, kde žiji“.
„San Justo je čtvrtí, jejíž obyvatelé mají své názory, avšak nejednají, a proto chci být tím, který dá hlas těm, kteří nepromlouvají. Chci tím říci to, že se tě dotýká nějaký problém, avšak zároveň nemáš dost odvahy k tomu, aby ses ve věci, která se tě skutečné dotýká, nějak vymezil. Protože pokud se tě bude dotýkat problém ohledně tvého dítěte, tak ho vyřešíš a postaráš se o bezpečí svého dítěte. Avšak na úrovni komunity se to zde neděje. V jednu chvíli k tomu došlo, avšak bylo to na místě, které je San Justu vzdáleno. Tím chci říct, že se jedná o místo, které k San Justu patří, ale zároveň je od San Justa vzdáleno. Došlo k tomu, že lidé začali protestovat a v tu chvíli to přineslo výsledky. Mluvím o tom, že výsledkem bylo, že se stát začal zabývat problémy daného místa. Ale to bylo malé…. prostě taková drobnost, přesněji řečeno. Avšak otevřelo to cestu k tomu, aby bylo San Justo vnímáno jako rezidenční čtvrť, nevím, jestli disidentní, pokud něco takového může být. A to díky malé skupině lidí, kteří se rozhodli spojit se, aby si zajistili lepší kvalitu života.“
Lorenzo Saborí Martínez, narozen v roce 1989 v Guantánamu, patří ke skupině mladých kubánských umělců, kteří využívají svůj talent a svůj úspěch v boji proti kubánské komunistické vládě. Lorenzo pochází z východní části země, konkrétně z okrajové čtvrti San Justo, nacházející se v provincii Guantánamo. Ve svých písních pojmenovává společenské problémy a předkládá návrhy jejich řešení, přičemž podporuje nastolení svobody a demokracie, což má za následek nelibost komunistického režimu. Na počátku své kariéry dával Lorenzo Saborí přednost stylu reggaetón, avšak postupem času se vyprofiloval jakožto raper, přičemž tento styl pro něj představuje srdcovou záležitost.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
