Ing. Arch. Jarmila Růzhová, roz. Janáčková

„Také naše třída neušla totálnímu nasazení. Pracovala jsem v provozovně, kde se vyráběly součástky do letadel pro německou armádu. Naštěstí jsem se tam zdržela jen dva měsíce. Vyhodili nás ze školního bytu, museli jsme se odstěhovat do Kolče, na to jsem se vymluvila a mohla odejít. Majitel provozovny Nedvěd, byl to takový přisluhovač Němců, nás nutil pracovat dvanáctihodinové směny. Když jsem to odmítala, přinesl mně přečíst dopis psaný německy, kde mu Oberlandrat uděluje možnost přesčasy nařídit. Po roce 1945 se mu povedlo vyhnout se postihu, ale po roce 1948 byl jeho majetek znárodněn. Naše třída byla k práci nasazena v různých podnicích. Někdo měl štěstí a mohl pracovat u příbuzných. Několik spolužáků pracovalo v ČKD. Se mnou v elektrotechnické provozovně byla ještě tři děvčata. Já jsem byla přidělena do zkušebny. Kontrolovala jsem provozuschopnost tlumivek. Měla jsem zlost, že nemohu studovat. Najednou člověka chytila škola natolik, že litoval, že nemůže studovat, i když jindy se rád ze školy ulil. Ale tentokrát ne! Protože jsem měla vztek, vždycky jsem nějaké vadné součástky propustila k dalšímu zpracování a radovala se, že jim dělám škodu. Asi jsem měla štěstí, že jsem včas odtud vypadla, protože kdyby na to přišli, tak bych to odnesla.“