Jaroslav Řičica

„Tomáš Sedláček říkal, že měl velké štěstí, že dostal vás, že jste ho jednak tolik nemlátil...“ „Já jsem ho vůbec nemlátil. No, to si vymýšlí, že ho někdo mlátil. Já jsem ho nevyšetřoval, nezatýkal. Já jsem se tam víceméně díval, učil psát na stroji.“ „Co jste zapisoval?“ „Co Sedláček diktoval, to jsem napsal.“ „A co tedy Tomáš Sedláček spáchal?“ „Já nevím, nevím, za co byl žalovaný.“ „Podle vzpomínek pamětníků politických vězňů z padesátých let docházelo na nich často k fyzickému i psychickému násilí, že byli...“ „Podívejte se, to jsem se všechno dozvěděl pravděpodobně až po roce 1989.“ „Byla to podle vás doba totalitního režimu?“ „Tak já jsem to tehdy nepovažoval za totalitní režim. Prostě jsem nastoupil a plnil rozkazy. Já jsem byl povolán do armády, já jsem měl dělat na dráze.“

„Já si nevybavuji nic.“ „Jak to, že si nic nevybavujete?!“ „Já chodím tady na kurz paměti, já už jsem úplně... Mám třiaosmdesát let.“ „Čím jste vlastně ve svém životě byl?“ „No, dělal jsem na dráze a potom jsem byl v armádě voják.“ „A co jste v armádě dělal?“ „No, to vám říkat nebudu.“ „Proč ne? To je tajné?“ „No, tak podepsal jsem to kdysi, tak je to tajné.“ „Doteď je to tajné?“ „To já nevím. Ale nic vám říkat nebudu, protože si z toho už nic nepamatuji.“ „Aspoň u jaké zbraně, posádky jste sloužil?“ „Na MNO. V administrativě. V Banské Bystřici a Praze.“ „V Praze - kde přesně?“ „Na MNO, ministerstvu národní obrany.“

„Můžu ještě jednu otázku? Jméno Tomáše Sedláčka. Nevíte, kdo to byl?" „Vím.“ „Kdo to byl?“ „No, voják. Nebudu vám nic říkat.“ „On totiž o vás vypráví, že jste ho vyšetřoval, v Domečku na Pražském hradě jako vyšetřovatel ... „Ale to jsem už kdysi vyprávěl. To si už nepamatuji. Já jsem nebyl vyšetřovatelem tehdy.“ „On o vás říká, že jste ho dokonce mlátil.“ „To je blbost.“ „Jak to tam chodilo? Tam sloužil velitel Pergl, ten byl za násilí dokonce odsouzen. Znal jste tohoto člověka?“ „No, znal.“ „Jaký to byl člověk?“ „Já jsem ho znal jenom takhle ze služby.“ „Političtí vězni dnes vzpomínají, že to v tom Domečku bylo nejhorší. Co si o tom myslíte, je to podle vás nějaký záměr, že o tom takto vypráví, nebo co si o tom myslíte?“ „Já si potřebuji sednout.“ „Samozřejmě.“