MUDr. Oldřich Richter

„Ten život v tom lágru, jak jsem se už zmínil, že měli s náma plány nedobrý. Dozvěděli jsme se to víceméně nedopatřením, protože ti naši instruktoři a velitelé, ti spolehliví poddůstojníci, ti si rádi za sebe nechávali platit v hospodě. A když byla vycházka, tak oni se vždycky k někomu přifařili a nechali si platit. A protože to bylo zadarmo, tak si vždycky dali, a když si dali, tak povídali. A jeden [říkal]: ,Jen si nemyslete, že až přijdou Američani‘ – to byla válka v Koreji, situace byla skutečně velice napjatá – ‚že vás tady odsud vysvobodí. Nikam. Půjde se pryč a pro každého z vás je kulka připravená.‘“

„To byl normálně tábor, jako byly koncentráky. Drátěnej plot, nahoře dvě řady ostnatého drátu, brána se strážnicí, a s bajonetem chlap, spolehlivej, s flintou chodil kolem dokola. Čili to bylo pro ně usnadněný tím, že jsme byli pod kontrolou. Co se jim nedařilo, že nikdy nevěděli, kdo je na šichtě a kdo není na šichtě. Protože někdy se stalo, že se směna zdržela, nestačili vyfárat nebo neměli hotovou práci, kterou měli udělat, tak zůstali na šichtě. A oni nevěděli, kde kdo je.“