Osmel Ramírez Álvarez

„Mohl bych být například zavřen do vězení, protože Státní bezpečnost mi už několikrát otevřeně vyhrožovala: ‚Můžeme tě zavřít za jakýkoliv přestupek nebo zločin.‘ Neříkají, jaký trestný čin jsem spáchal, to, co říkají znamená, že si můžou vymyslet cokoliv a obvinit mě z toho. No a jelikož jsem dost zranitelný, je to pro ně snadné. Pokud si vymyslí nějaký trestný čin, můžu jít do vězení na dva možná tři roky. Co by se stalo s mými dětmi? Jak by trpěla moje máma, moje manželka? Z čeho by žily moje děti? Na Kubě je život tak obtížný, s jednou prací nejde uživit celou rodinu. Proto je to velmi těžká situace, je to naše největší slabina, oni [Státní bezpečnost] to vědí a využívají toho. Snaží se vést psychologickou válku s rodinou, s matkami, těží z jejich bolesti, aby nás odradili od dělání toho správného. Od toho, co Kuba potřebuje, udělat to nejlepší pro Kubu, to nejužitečnější v této posvátné bitvě, já ji považuji za posvátnou, abychom dosáhli lepší Kuby, demokratické Kuby. Já si myslím, že k tomu přispívám. Cítím se díky tomu užitečný, spím klidně, protože cítím, že přispívám svým malým zrníčkem k lepší Kubě.“

„Byl jsem vybrán na jeden kurz v Praze, ale zabavili mi pas, nemyslím si, že to byla náhoda. Zůstal schován v šuplíku a prostě mi ho nevydali. Kurzu už jsem se tak nemohl zúčastnit. Poté prohlásili, že došlo k chybě, že ho nepřiložili k dokumentaci, se kterou bych ho dostal. Nemohl jsem vycestovat do Prahy na první kurz o audiovizuální technice, který by býval byl úžasný pro mou kariéru a můj rozvoj. Dále, když jsem se vrátil ze Španělska, před mou cestou do Peru, jsme se doslechl od sousedů: ‚Mluví o tobě, říkají o tobě toto a tamto,‘ snažili se pošpinit mou pověst. Následně, v listopadu [2017], na letišti San Martí mi bylo zakázáno vycestovat. Řekli mi, že jsem regulován [zákaz vycestování z Kuby] a že nemůžu nastoupit do letadla do Limy.“

„Vliv je veliký, protože většina mých témat se konkrétně týká práce v zemědělském sektoru: situace pěstitelů tabáku; ceny tabáku, které ovlivnily tolik lidí, tolik lidí na venkově, tolik zadlužených zemědělců kvůli špatnému nastavení cen; nadměrné administrativě, která existuje mezi zprostředkujícími firmami a družstvy ale i mezi rolníky a družstvy. Tyto státní podniky překážejí uprostřed a znesnadňují celý pěstitelský proces, protože k zemědělcům se dostane to potřebné, až když to už nepotřebují. Bankovní půjčky, které nejsou k dispozici včas, nebo jsou schváleny pro někoho jiného, a to vše ovlivňuje zpracování plodin. To jsou náměty mých článků. Skutečnost, že jsem žil na venkově, přímo tam, kde se dějí tyto věci, silně ovlivňuje můj novinářský styl a témata, jsou přítomné ve všech mých pracích. To je ta skutečnost.“