Ing. Ivan Ptáčník

„Myslím si, že se napojil na síť, kterou už asi začal Moravec, ale ten Moravec, co vedl tajnou službu pro Beneše, protože ta síť, kterou měl, podle mého nemohla být zbudovaná jen dědou. Oni měli perfektní informace, věděli o lidech, kdy koho měli zatknout, kdy kde co se bude dít, tak se mohli přizpůsobit a popasovat se s tím. Říkal, že nebyl problém někoho zachránit před gestapem, ale pak ho uživit a schovat. Vezměte si, že máte třeba sto lidí, nebo máte tisíc lidí a máte je někde v horách. Musíte je hlídat, protože občas někomu z nich hrkne v hlavě a bude střílet. V tu chvíli gestapo ví, že jsou tam partyzáni. Musíte je schovat tam, kde se nic nebude dít, tam kde je bezpečno. A jídlo, to jsou tuny jídla ročně, a to všechno jim musíte zabezpečit.“

„On byl postižený agentem orange nebo spíš dioxiny jako vedlejším produktem. Tam tedy musím říct, že se o tom moc nevědělo, v léčení spolupracovali Sověti, Francouzi i Američani. Otčímovi řekli, že díky tomu, že byl do dvou let kojený, tak přežil ty dioxiny. Měl chlorovou akné, což znamená, že máte pokrytý celé tělo, což znamená, že máte vřídek, díru, kousek kůže a zase díru. Jeho přikurtovali a doktor si vzal brusku jako na vrtačku se šmirglem a doktor si vzal gumový plášť a obrousil mu obličej. Na záda vzali tekutý dusík, ponořili deku v rukavicích do tekutého dusíku, přimlaskli mu to na záda a urvali mu kůži. Říkal, že poprvé to vydržel, podruhé omdlel. Pak mu dělali zaživa biopsii jater, že mu zapíchli do boku takovou trubku, odebrali mu vzorek a dostal asi dvacet tisíc. A tehdy i díky jeho otci ho pustili do Alžíru a doporučili mu na dioxiny a tyhlety srágory alžírské slunce a banány. Všichni nad ním zlomili hůl, a tam hodně lidí pomřelo, tak ho pustili do Alžíru v domnění, že tam zemře. On to přežil a potom dlouho žil, překvapivě dlouho.“