Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Ivan Ptáčník (* 1961)

• narodil se 15. dubna 1961 v Gottwaldově, dnešním Zlíně

• maminka si vzala otčíma Milana Ptáčníka

• jeho dědou se stal Jan Ptáčník, továrník a velitel partyzánské divize Václavík

• po roce 1948 dědovi znárodnili majetek a zavřeli ho do vězení

• pamětník zpočátku nemohl studovat zvolený obor

• později vystudoval politickou ekonomii

• nastoupil do chemické továrny Spolana v Neratovicích jako ekonom

• jeho otčím zde pracoval na vývoji složky herbicidu Agent Orange

• málem zemřel a měl doživotní zdravotní následky

• pamětník v době sametové revoluce vylepoval letáky proti Lidovým milicím

• rodina získala znárodněný majetek v restituci zpět, ale ve špatném stavu

• v roce 2022 žil v Praze

Nevlastní pamětníkův děda Jan Ptáčník byl úspěšný královéhradecký podnikatel, založil známou likérku Kord. V době druhé světové války vytvořil odbojovou organizaci ve východních Čechách a stal se velitelem partyzánské skupiny Václavík. Po komunistickém převratu ho zatkli a odsoudili na několik let do vězení. Navíc mu znárodnili veškerý majetek.

Otčím pamětníka Ivana Ptáčníka spolupracoval jako chemik na výrobě herbicidu Agent Orange v neratovické Spolaně. Jen se štěstím nepřišel o život, ale ze své práce ve škodlivém prostředí měl doživotní zdravotní následky.

Ivan Ptáčník měl zprvu problém dostat se na střední školu a musel se nejprve vyučit. Nicméně později vystudoval uměleckou průmyslovku i Vysokou školu ekonomickou. Pracoval ve Spolaně na pozici ekonoma. Odmítl vstoupit do komunistické strany a v době sametové revoluce vylepoval ve Spolaně letáky proti Lidovým milicím. 

„Byli tam mladí kluci těsně po vojně, kteří se přede mnou bavili, že když vezmete prázdný samopal a dáte demonstrantovi do obličeje, tak se nic nestane. Ale když je zásobník plný a dáte mu do huby, tak mu ji rozbijete a pořádně mu cáká krev,“ říká znechuceně pamětník. „Takové názory se vůbec nerozpakovali prezentovat veřejně.“

Rodinné vztahy byly složité

Ivan Ptáčník se narodil v roce 1961 v Gottwaldově, kde jeho dědeček Jan Syrový vedl jako ředitel leteckou továrnu. Babička Jarmila Syrová, rozená Kárníková, pracovala jako zdravotní sestra v témže podniku. Měli dvě dcery, Evu a Janu.

Pamětníkova maminka Jana, rozená Syrová, se rozvedla s jeho biologickým otcem Janem Komárkem a vzala si Milana Ptáčníka. Narodily se jim další dvě děti, Alice a Milan. Jeho nevlastním dědou se stal Jan Ptáčník, majitel likérky Kord v Hradci Králové a velitel známé partyzánské skupiny Václavík.

Děda velel partyzánské skupině

Jan Ptáčník založil v roce 1934 likérku v Hradci Králové – Kuklenách, nejprve nesla název Kocan-Ptáčník. V době druhé světové války vytvořil rozsáhlou odbojovou síť a partyzánskou skupinu Václavík, pojmenovanou jeho krycím jménem. Na konci války měla údajně až několik tisíc členů. Odbojáři varovali lidi, které mělo v hledáčku gestapo, pomáhali lidem na útěku i jejich rodinám, sháněli potraviny, úkryty a zbraně, organizovali sabotáže a na konci války i přímé vojenské akce.

Jana Ptáčníka dvakrát zatklo gestapo, nicméně se vždy dokázal dostat z ohrožení. „Měli ho převézt do Prahy, ale na pár hodin ho strčili na hradeckou policejní stanici. Přišli partyzáni a svého velitele vystříleli,“ popisuje dramatickou záchranu svého dědy pamětník.

Brzy po skončení války za Janem Ptáčníkem přišli důstojníci z NKVD, což byl sovětský Lidový komisariát vnitřních záležitostí, a odvedli ho s sebou. Dostal se z jejich rukou až po rezolutním zásahu jeho partyzánského pobočníka, který pohrozil ozbrojenou partyzánskou akcí. Nicméně pak sám pobočník později podlehl brutálnímu výslechu.

„Když ho pustili, neměl v těle snad jednu kost celou. Zlámali mu i prsty na rukou a zanedlouho zemřel dědovi v náručí. Dědu zbili a zlomili mu jen nos,“ přibližuje praktiky sovětské tajné policie pamětník a dodává, že děda měl s NKVD konflikt, o kterém odmítal přesněji hovořit. Jana Ptáčníka znechutilo, že se v jeho partyzánské síti nachází větší množství agentů této organizace a své působení v ní ukončil.

Jan Ptáčník se stal vězněm komunistického státu

V roce 1945 se jako mnoho jiných ocitnul před Trestní nalézací komisí (TNK) v rámci retribučního soudu, jež měla posoudit jeho údajné styky s Němci a gestapem za války. TNK jej zcela očistila ode všech obvinění a zdůraznila jeho odbojovou a partyzánskou činnost. 

Po dvou letech Jana Ptáčníka obvinili znovu, tentokrát ze zpronevěry. Šlo o látky ze dvou nákladních vozů, které měl údajně zcizit ve prospěch svůj a partyzánů v květnu 1945. Nicméně soud ho opět zbavil všech obvinění.

Když přišel komunistický převrat, Jan Ptáčník skončil ve vězení. Dělníci v jeho závodě sice protestovali proti jeho odvolání z místa ředitele i proti zatčení svého šéfa, ale bohužel marně. V silně zpolitizovaném procesu padla na Jana Ptáčníka obvinění o zpronevěře a fingovaném odbojovém působení za války. Trestní stíhání zasáhlo i jeho spolupracovníky. Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové zněl na čtyři roky nepodmíněně. Trest si odpykával v táboře Vikmanov na Jáchymovsku.

Když probíhal soud s Rudolfem Slánským, Jana Ptáčníka vyslýchali kvůli jejich vzájemné spolupráci. Nepodařilo se jim nic prokázat. A dokonce jej soud na amnestii propustil o rok dříve. Nicméně v Hradci Králové nerespektovali rozhodnutí soudu a stále jej drželi ve vězení. Dostal se tak na svobodu až za čtyři a půl roku.

„Myslím, že mu někteří komunisté nemohli zapomenout, že jim děda odmítl dodat osvědčení o odbojové činnosti. On si totiž prohlédl gestapácký archiv v Hradci Králové a věděl, kdo za války udával. A právě nejaktivnější komunisté byli největší udavači,“ uvažuje nad možným důvodem dědova uvěznění pamětník a dodává, že děda ctil londýnskou vládu a odmítal se paktovat s mocichtivými komunisty.

Odbojová a partyzánská skupina Jana Ptáčníka nebyla primárně komunistická. A rovněž majetek a původ továrníka a příslušníka buržoazie Jana Ptáčníka po roce 1948 nezapadal do obrazu, který komunisté chtěli o odboji vytvořit.

Nicméně působení skupiny Václavík po skončení války je také poněkud sporné. Její členové se účastnili takzvaných lidových soudů s Němci a kolaboranty a hráli často ošklivou úlohu. „Děda se lidových soudů neúčastnil, styděl se za ně a snažil se bránit excesům. Říkal ale, že nebyla šance to zvládnout,“ tvrdí pamětník.

Jan Ptáčník vlastnil likérku Kord, již mu po roce 1948 znárodnili. A nezůstalo jen u továrny. „Přišli znárodňovat ve čtyři hodiny ráno. Co se jim líbilo, tak ukradli. Měl nabídku na emigraci, ale byl příliš vázaný na českou kotlinu,“ vypráví pamětník. Po jeho zatčení žila babička Marie Ptáčníková z úspor, které měli uložené v úschově u přátel. Když v roce 1953 nastala měnová reforma a peníze se rozplynuly, musela živit sebe i děti uklízením na veřejných záchodcích na hradeckém nádraží. 

Po pobytu v komunistických lágrech Jan Ptáčník nastoupil v roce 1953 jako dělník v národním podniku Stavobet. Stal se autorem různých zlepšovacích návrhů a v kolektivu si ho kolegové oblíbili. V letech 1952 až 1955 proti němu vedli vyšetřování kvůli špionáži. Vyšetřovatelé nedokázali najít žádné důkazy, přestože ho StB sledovala i pomocí odposlechu nainstalovaného v jeho bytě.

Jeho částečná rehabilitace proběhla po roce 1968, ale plně jej rehabilitovali až po sametové revoluci. Tehdy se rodině aspoň částečně vrátil konfiskovaný majetek. Nicméně Jan Ptáčník se toho nedožil. V roce 1987 zemřel zcela znechucen komunistickým režimem.

Více se o Janu Ptáčníkovi se lze dozvědět v literatuře a také v dokumentech, jež jsou součástí profilu pamětníka Ivana Ptáčníka. (Zdroj: TĚTHALOVÁ, Markéta. Jan Ptáčník v období dvou totalit. In České, slovenské a československé dějiny 20. století X. 2015, s. 243-251. ISBN 978-80-7405-391-7.)

Z kádrových důvodů měl problémy se vzděláním

Ivan Ptáčník měl problémy dostat se na střední školu, musel nejprve absolvovat učební obor dřevomodelář v továrně Aero Vodochody. Když se vyučil, zkusil se dostat na uměleckou průmyslovku na pražském Žižkově a povedlo se.

„Později jsem se dozvěděl, že ředitel průmyslovky měl dohodu s ÚV KSČ, že polovinu třídy obsadí protekčními dětičkami a druhou polovinu opravdu talentovaných dětí si vybere sám. A to byli lidi, kteří pak udržovali prestiž školy a vyráběli luxusní nábytek pro členy KSČ,“ popisuje pamětník dobové praktiky.

Po maturitě se zkusil dostat na vysokou školu. Vybral si Vysokou školu ekonomickou a v roce 1982 nastoupil na obor ekonomie průmyslu. Později dostal od docenta Kubíčka nabídku k přestupu na politickou ekonomii.

Nastoupil do Spolany

Jelikož doma neměli mnoho peněz, obdržel stipendium 800 korun měsíčně od Spolany s tím, že se zavázal zde pracovat pět let po promoci. V roce 1986 nastoupil do Spolany na všeobecnou chemii jako vedoucí ekonomického oddělení.

Dal si dvě podmínky – že dostane platovou třídu T 12, což pro něj jako nestraníka byla velmi vysoká třída, a druhou podmínkou se stal byt a ten dostal taky. Po necelých dvou letech za ním přišel šéf, že musí vstoupit do KSČ, pokud chce zůstat na svém místě. Odmítl, a tak ho přesunuli na ekonomické oddělení PVC. „V podstatě to byla komedie, protože jsem odmítnutím vstupu do KSČ vlastně povýšil do silnějšího závodu podniku,“ říká pamětník.

Otčím málem zemřel

Otčím Milan Ptáčník pracoval v šedesátých letech ve Spolaně na projektu, jehož výrobním výsledkem byla jedna složka známého herbicidu Agent Orange. Československo tuto chemikálii prodávalo přes prostředníka americkému kupci. V době vietnamské války americká armáda rozprašovala Agent Orange nad lesními porosty, aby zničila úkryty či zásobování Vietkongu. Jedním z vedlejších produktů zmíněné chemikálie je smrtelně jedovatý a mutagenní dioxin, jenž přinesl mnoha Vietnamcům i americkým veteránům často smrtelné zdravotní komplikace i tělesná postižení.

Neratovická Spolana po mnoha desítkách vážných i smrtelných onemocnění svých zaměstnanců tuto výrobu v roce 1968 ukončila. Nicméně dioxiny zamořenou oblast odborníci zabezpečili a dekontaminovali až v novém tisíciletí. (Zdroj: https://www.greenpeace.org/czech/clanek/14997/50-let-greenpeace-jak-se-psal-pribeh-plny-jedu-v-neratovicke-spolane/)

„Otčím přežil, ale měl po celém těle takzvanou chlorovou akné. Při ošetření ho přivázali k operačnímu stolu a doktor vzal brusku a obrousil mu obličej. Nebo namočili tkaninu do tekutého dusíku, přilepili mu ji na záda a strhli kůži. Poprvé to vydržel, při druhém podobném ošetření omdlel,“ vypráví pamětník o otřesném způsobu léčení následků chemické expozice. Nakonec nad ním zlomili hůl a propustili ho z léčení. Na doporučení lékařů mohl odjet do Alžíru, kde se předpokládalo, že zemře. Nicméně se tak nestalo a vrátil se zpět do Československa v relativně dobré kondici.

Ve Spolaně se o případu Agent Orange vůbec nesmělo mluvit. Pamětník se pokusil téma budov, kde se chemikálie vyráběla, pouze nadhodit při jedné ze schůzí a na rok mu strhli z platu osobní ohodnocení. „Chtěl jsem vědět, co s tím budou dělat. Všichni se toho báli. Do těch míst pustili jen králíky, a i ti lidi, co pracovali s těmi zvířaty, měli nějaké poškození,“ popisuje pamětník.

Stal se jedním ze zakladatelů jachtařského klubu

Pamětníkův otčím Milan Ptáčník nakonec žil jako vcelku zdravý člověk, a dokonce se věnoval sportu. Trénoval jachtaře v Tělovýchovné jednotě pod hlavičkou Spolany a dotáhl své svěřence až k nejvyšším metám. Dlouhá léta byl i státní trenér. Lepší byl už jen jachtařský klub v Bratislavě.

„Z dnešního pohledu to byla čistá šikana, ale jachting byl prostě sport pro tvrdé lidi. Museli jsme vydržet čtyři nebo i osm hodin na vodě, třeba na jaře na Máchově jezeře, kde jsme naráželi na ledové kry,“ popisuje zocelování jachtařských kadetů pamětník. Materiál na náhradní díly a opravu plavidel si zhusta museli ukrást v továrně.

Nelegální armáda aneb Lidové milice

Lidové milice vznikly již v únoru 1948 a staly se ozbrojenou složkou KSČ tvořenou na dobrovolnické základně. Prověření a ideologicky spolehliví milicionáři se účastnili výcviku se zbraněmi či politických školení. V jejich skladech se nacházely nejrůznější zbraně, od pistolí a samopalů přes pancéřové pěsti až k protiletadlovým střelám a obrněným transportérům. Milicionáři měli zajišťovat různorodé úkoly, od strážních přes represivní až k vojenským. (Zdroj: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2017/10/LIDOVE-MILICE.pdf)

S nasazením spolanských milicionářů se počítalo například v případě nepokojů v Praze, jak pamětníkovi přiznal jejich velitel Ivo Dlouhý. Mimo jiné při různých výročích drželi stráž u hrobu Jana Palacha ve Všetatech. K tomu dostali samopal a dva zásobníky ostrých nábojů. Návštěvníci totiž na hrob pokládali květiny a těmto z pohledu režimu nepřístojnostem měli milicionáři zabránit.

Ivan Ptáčník měl jako ekonom potvrzovat odměnu 500 korun za jednu strážnou směnu. Odmítl, ale milicionáři přesto své nezasloužené peníze dostali. 

Revoluce přinesla prý jen přeskupení majetku

Když přišla sametová revoluce, vylepoval Ivan Ptáčník ve Spolaně letáky proti milicionářům. Poukazoval zde na to, že Lidové milice jsou vlastně nelegální armáda a nadto plná bezskrupulózních, hloupých a agresivních lidí.

V té době se rychle měnila personální situace ve Spolaně. Mnozí dosavadní pracovníci odešli, odboráři nátlakem na ministerstvo průmyslu vyměnili ředitele. Pamětník se na začátku devadesátých let také rozhodl nalézt nové pracovní uplatnění. Absolvoval zkoušky nutné k provozování daňového poradenství a stal se poradcem v oblasti daní.

„Sametová revoluce podle mě přinesla jen přesuny majetku. Komunisté se dohodli s Havlem, protože ten majetek, který ovládali, chtěli i vlastnit,“ dodává závěrem pamětník svůj názor na důvod revolučních změn. V roce 2022 bydlel Ivan Ptáčník v Neratovicích.