Po třech dnech výslechů jsem chtěl vyskočit z okna
Stáhnout obrázek
Vladimír Prchal se narodil 26. května 1922 ve Slatiňanech. Od roku 1942 byl nuceně nasazený v Berlíně v Reinickendorfu jako nástrojař v továrně na výrobu leteckých motorů. Poté byl přeřazen do továrny Ambi-Budd Presswerk. Zde se seznámil s komunistickým protinacistickým odbojářem, díky kterému se zapojil do kolportování protinacistických letáků. Ještě předtím se na prvním pracovišti popral s německým kolegou a po čase jej kvůli tomu zatkli a od prosince 1942 ho na tři měsíce uvěznili. Po propuštění ho opět zařadili do továrny v Ambi-Budd Presswerk, ale v únoru či březnu roku 1944 se rozhodl pro útěk do Pardubic ke svým rodičům. Kvůli četným návštěvám četníků a vzhledem k tomu, že všichni stejně už věděli, že se Vladimír Prchal skrývá u rodičů, se sám rozhodl, že se udá. Po zatčení ho transportovali do vězení v Ruzyni a následně do berlínského vězení na Alexanderplatz, kde byl vyslýchán kvůli distribuci protinacistických letáků. Dostal se do „sekyrárny“ v Plötzensee a poté putoval přes Drážďany, Plavno, Lipsko a Ingolstadt v říjnu 1944 do koncentračního tábora Dachau. Zde pobýval až do osvobození americkou armádou dne 29. dubna 1945, ale kvůli nucené karanténě a rekonvalescenci zůstal až do května. Dne 23. května 1945 se vrátil do Pardubic a poté pracoval v Trutnově v textilní továrně a následně na poště. Nesouhlasil s nastupujícími komunistickými praktikami a poté, co policie zadržela v pozůstalosti zemřelého ministra Jana Masaryka dopis kritizující poměry, byl zatčen a 23. prosince 1948 odsouzen k ročnímu trestu za urážku ministra. Prakticky ihned byl ale amnestován a mohl se vrátit ke své manželce a čerstvě narozenému potomkovi. Poté pracoval v Plynostavu až do svého odchodu do důchodu. V době natáčení (2014) žil Vladimír Prchal v Pardubicích.
