Je lepší být na vozíku, než s komunisty
Jan Potměšil se narodil 31. března 1966 v Praze do ryze sportovní rodiny – jeho otcem byl Jaroslav Potměšil, docent Fakulty tělovýchovy a sportu UK, ústřední trenér lyžování a pozdější předseda Československého svazu lyžařů. Od osmi let se Jan pravidelně objevoval v dětských rolích v televizních inscenacích, seriálech i filmech. Po maturitě na gymnáziu se přihlásil na DAMU, byl přijat na druhý pokus. Již během studia na DAMU účinkoval v mnoha profesionálních divadelních představeních a filmech. K nejvýznamnějším patří filmy Proč? režiséra Karla Smyczka a Bony a klid Víta Olmera, které kritizovaly společenské poměry v Československu v době pozdní normalizace. Diváckou popularitu mu přinesla také pohádka Zdeňka Trošky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. V roce 1989 se intenzivně účastnil společenského dění, chodil na demonstrace během Palachova týdne, rozšiřoval manifest Několik vět a ve dnech po 17. listopadu se zapojil do herecké stávky. Účastnil se také výjezdů mimo Prahu ve snaze šířit na venkov informace o událostech na Národní třídě. Jedna z těchto cest se mu stala osudnou – 8. prosince 1989 při návratu z Ostravy utrpěl při autonehodě vážné zranění, které ho upoutalo na invalidní vozík. Po dlouhodobém bezvědomí a téměř dvouleté rehabilitaci se vrátil k herecké profesi jako člen divadelního spolku Kašpar, kde ztvárnil hlavní role v představeních Růže pro Algernon či Richard III. Stal se aktivním sportovcem a spolu se svým otcem propagátorem možností sportu zdravotně postižených. Účastní se akcí upozorňujících na porušování lidských práv, zejména v Číně: v roce 2012 se účastnil dobročinného koncertu v Senátu, v roce 2014 pak v Pražské křižovatce, v obou případech na podporu čínských disidentů a následovníků Fa-lun-kungu.