Werner Pohnitzer

* 1941

  • „Jsem sice kontrolovaně optimistický, ale zároveň vím, že hloupí lidé nevymřou. Musíme se proto držet pozitivních příkladů, hledat si kontakty. Je to také důležitá úloha pro budoucnost. Když se v Evropě nespojíme, tak ti ostatní si budou mnout ruce.“

  • „Po válce 31. května 1945 jsme šli přes Pohořelice. Po několika dnech jsme přišli do Vídně. Tam jsme měli dvě možnosti. Většina příbuzných, která šla pochod smrti, odjela vlakem do Ulmu nebo do Heidenheimu v Německu, kde žijí dodnes. Nebo byla druhá možnost: zůstat ve Vídni. Moji prarodiče se rozhodli, že tu zůstanou a najdou si ubytování. Moje babička měla ve Vídni sestru, jejíž manžel byl ředitel firmy Minerva. Bylo to v Apollogasse 4. Byli opravdu velmi dobře situovaní. Byla to paní ředitelová. Babička doufala, že u ní budeme moci zůstat.“

  • „Moje babička pocházela z Modřic. Jmenovala se Havlíčková. Můj dědeček pocházel z Hornu. Hranice byly otevřené. Bylo to jako z jedné spolkové země do druhé. Slečna, která se narodila v Modřicích si vzala pána z Hornu. Nebyl to pro mě žádný problém, ani jazykově. Nebo že by se někdo vymezoval. Nezažil jsem to. Pro mě to bylo v Modřicích harmonické, ať už ve společenském nebo hospodářském životě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Waidhofen an der Thaya, 31.03.2022

    (audio)
    délka: 03:05:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pokud se nespojíme, ti ostatní si budou mnout ruce

Werner Pohnitzer v dětství v letech 1943-1944
Werner Pohnitzer v dětství v letech 1943-1944
zdroj: archiv pamětníka

Werner Pohnitzer se narodil 9. června 1941 v Modřicích, které tehdy ležely na samé hranici Protektorátu Čechy a Morava. Jeho prarodiče měli ve městečku řeznictví, jatka a pohostinství. Jakožto sudetský Němec byl po skončení druhé světové války z Československa vyhnán. 31. května 1945 absolvoval s rodinou tzv. pochod smrti. Po několika dnech doputoval do Vídně. Tam rodina v krušných podmínkách žila do roku 1952. Poté se Pohnitzerovi přestěhovali do městečka Karlstein an der Thaya. V roce 1960 Werner Pohnitzer odmaturoval na střední škole ve Waidhofenu an der Thaya. Když mu bylo 23 let, seznámil se se svojí budoucí manželkou a v roce 1967 měli svatbu. Jeho tchán byl ve vedení Waldviertel Sparkasse, jedné z největších regionálních bankovních společností ve Waldviertelu. Nabídl Wernerovi, ať zde nastoupí a v budoucnu firmu převezme. V roce 1967 tedy do firmy nastoupil a v 90. letech se dostal do jejího vedení. Po pádu železné opony se podílel na vytvoření bakovních poboček i v České republice. Z vedoucí pozice byl odvolán v roce 2005.