Zdeněk Pluhař

* 1959

  • „Co člověk zažil s těmi pány! Nestačili jsme se divit, jaký měli strach. Opravdu měli strach. Za knězem třeba přišel nějaký papaláš a s ním čtyři hlídači. Obstoupili nás ze čtyř stran. Řekl jsem jim: ‚Pánové, já vím, že mě máte hlídat, ale nemusíte stát za mnou.‘ A řekl jsem jim rovnou, ať jdou raději pryč. Bylo to trapné i tomu, kdo tam přišel něco vyřizovat. Hlídači tam prostě byli a chodili na faru. Když mělo být nějaké pohoštění, báli se, abychom je snad neotrávili. Třeba když byla na jaře kněžská pouť, tak jsme měli připravit chlebíčky jak pro papaláše, tak pro jejich řidiče. To musela být hygiena! Hospodyně musely mít bílé pláště. I číslo konzervy si napsali a takové věci. Tak se udělaly dva druhy chlebíčků, jedny pro papaláše, druhé pro řidiče. Shodou okolností se však přihodilo, že ty sledované, hygienické chlebíčky snědli řidiči, a ty nekontrolované sežrali papaláši.“

  • „Mluvil tam ten náš ministr kultury. Projev měl napsaný na papíře, ale když viděl, co se děje, jak pískali během přivítání, strčil papír do kapsy a začal mluvit z paměti. Kolikrát, když řekl Cyril a Metoděj, lidé ho opravovali: ‚Svatý Cyril a Metoděj!‘ Nebo začali skandovat: ‚Chceme náboženskou svobodu!‘ On na to: ‚Kdyby nebyla, tak tady nejste.‘ Na to se ozvalo: ‚Ty svině!‘ Normálně tam na něho řvali, že je svině, což bylo dost tvrdé. Nebo křičeli: ‚Chceme papeže!‘ A on odpověděl.: ‚Nevím, co chcete, ale všechno bude.‘ A tak ho prostě vypískali. Ale byl sprostý a měl taky vypito, to jsem viděl.“

  • „Byl tam zesilovač, aby to tam bylo ozvučené. Ze zesilovače šel jenom takový menší drátek, takovou škvírou se vedl pod tribunu, kde na jedné malinké židličce se pěkně točil magnetofon. Muselo se to pustit dříve, aby nebylo vidět, kdybych to šel pustit, takže to musel být kotoučový magnetofon a pustilo se to na pomalou jízdu, aby to vyšlo. Věděli o tom jen dva nebo tři lidé, nikdo jiný. Jinak vůbec nikdo nevěděl, že to tam je. Bylo to zhruba pod Klusákem. Kdyby věděl, že dva metry se pod ním točí magnetofon, který ho natáčí, tak nevím, co by z toho bylo. Potom se to v noci přetáčelo na kazety.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 24.09.2021

    (audio)
    délka: 02:25:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 05.10.2021

    (audio)
    délka: 48:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věděl jsem, že jako kněz budu druhořadý občan a počítal jsem s pronásledováním

Zdeněk Pluhař / 1987
Zdeněk Pluhař / 1987
zdroj: Archiv pamětníka

Zdeněk Pluhař se narodil 18. srpna 1959 v katolické rodině v Přerově. Vyrůstal v Ostravě. Otec pracoval na dráze jako posunovač, matka mimo jiné uklízela. Chodil do náboženství, jedenáct let ministroval v kostele. Vyučil se provozním elektromontérem při Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda. Při zaměstnání v železárnách si udělal maturitu. V letech 1982 až 1987 studoval bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Jako student pomáhal v červenci 1985 na památné pouti na Velehradě, která přerostla v protirežimní manifestaci. Ministroval také při hlavní mši. S dalšími lidmi tajně natočil záznam celé slavnosti, na které se poutníci dožadovali náboženské svobody a pískali na zástupce vlády a komunistické strany. Po vysvěcení dělal kaplana v Kroměříži a v Olomouci. Ve svobodných poměrech mu biskup přidělil samostatnou farnost v Jeseníku nad Odrou. V roce 2021 byl více než dvacet let farářem v Polance nad Odrou.