Oldřich Plajner

„Až se zželelo jedné pracovnici stejného útvaru, význačné komunistce – znala se se Slánským – osudu Plajnera, jeho stálého odmítání a nedorozumění, která z toho vznikala, a na nějaké stranické schůzi prý – jak vím z doslechu – pronesla: ‚Prosím vás, už byste mohli dát tomu Plajnerovi pokoj, on je slušnej člověk.‘ To mě samozřejmě pobavilo z mnoha důvodů, jednak proto, že mi skutečně dali pokoj s přihláškami, a potom i hodnocení, že jako slušný člověk de facto do partaje nepatřím. To mě plně uspokojilo.“

„Nutno podotknout, že náš dům stál na samém konci Holešova naproti lesu. Večer k nám přišla méněčetná jednotka československých vojáků, ubytovala se na noc u nás a v rozhovoru, který trval až do ranních hodin, tátu informovali o tom, že je třeba ukrýt ženy, radiopřijímače, hodinky, protože toto všechno přijde nazmar, až přijde Rudá armáda. Táta byl v té době de facto ilegálním hejtmanem holešovského okresu, takže bylo případné, že dostal tyto informace a mohl udělat některá opatření.“