Jolanta Piątek

„To byly knížky ukryté u různých lidí, protože nemohly být na jednom místě, neboť tak by je mohl někdo najít a všechny zkonfiskovat. Výpůjční deníky byly na různých místech, pár knížek bylo tam, pár zase někde jinde, byly rozmístěné po různých lidech. Knihovna rostla po celá osmdesátá léta, protože těch [necenzurovaných] vydavatelství do roku 1980 bylo poměrně málo. Jednalo se o jednotlivé knížky, teprve začal vycházet Zapis, teprve to začalo nabírat tempo a velmi se to rozrostlo v období Solidarity. Před Solidaritou toho nebylo tolik, většinou to byly knížky z pařížské Kultury anebo z Londýna. Hodně to byly miniaturní knížky, i když i těch začalo přibývat po roce 1980. Miniaturní Kultury a další, i když nevím, jak tehdy, ale teď bych je nepřečetla ani s brýlemi, protože to byly miniaturní tisky, které vlastně mohly zkazit oči většině lidí, protože takové tisky bylo možné číst s velkým sebezapřením, ale některé knížky byly dostupné jen tak.“

„Za grafickou část byl zodpovědný Tadeusz Kuranda, čili on je autorem toho loga festivalu a všech tisků. Za knížky, které měl také prodávat, Remik Lenczyk, který měl antikvariát na Placu Uniwersyteském. Jarek [Broda] byl odpovědný za informace, tedy tiskovou kancelář. Igor Wójczyk za výstavy obrazů, Krzysztof Jakubczak za výstupy. Co tam ještě zůstalo... Za filmy si nepamatuji, kdo byl zodpovědný. O fotografie se staralo Dementi a natáčet to měli Aszka Czarniecka a Grzeszu Braun. Snad jsem všechny vyjmenovala, pokud si dobře pamatuji.“