Věra Peštuková

* 1939

  • „Cesta byla, řekla bych, nebezpečná. Teda myslela si to maminka. První, co nám zdůraznila, protože omička, já jsem jí neříkala babičko, neznala slovo česky a já taky ne, říkala: ‚Nesmíte spolu ve vlaku promluvit, protože nás můžou vyhodit z vlaku.‘ Cestovaly jsme v noci, čekaly jsme na nádraží, takže jsme bezpečně dojely do Opavy. A ten pohled na rozbitou Opavu. Já jsem bydlela pod Bredou, to je obchodní dům Breda & Weinstein, tak celá ta řada domů až k divadlu byla rozbombardovaná, stály rozbité čelní zdi a jinak všechno bylo černé, spálené, rozbité. Tak to pro mě byl strašný pohled, protože Opava byla krásné město, chodívali jsme do parku, takže to, co jsem najednou viděla, tak jsem věděla, že toto přináší válka.“

  • „Když jsme se vrátily a postavila jsem se zády k Breda & Weinstein, obchodní dům postavený v roce 1928 podle Leopolda Bauera, tak jsem viděla jenom přední stěny budov. Všechno bylo vypálené, černé. A na dítě to dělalo hluboký dojem. Říkali, že osmdesát procent, možná padesát procent města bylo úplně zničeno, protože kousek dál bylo to velké bojiště. Na Hrabyni je ještě dneska památník. My [s matkou] jsme proto musely pryč, takže my jsme tu hrůzu zažily až pak, po tom boji.“

  • „Nesměla po chodníku. A jak se to stalo, šel nějaký mladý borec s kvérem, byl asi z Revoluční gardy, a on ji pažbou shodil z chodníku. Maminka byla velmi pěkná žena, tmavovlasá, a bylo jí třicet čtyři let. Čili krásná žena – a nedbal. Jakmile to bylo N, šup s ní pryč. A když začala navštěvovat české pracoviště: ‚Ale vy nejste Češka,‘ vždycky tak sarkasticky na maminku. Ale přitom ona byla pracovitá, jezdila tramvají, prodávala v cukrárně, byla výčepní v hotelu Koruna v Opavě. Uměla se postavit ke každé práci, ale odborně vyškolená byla kolem dětí. Měla taky těžké chvíle. Žádná opora, nic, bratr v Německu. Takže ony samy dvě ženy. Nebylo to jednoduché.“

  • „Moje maminka dostala pásku na rukáv a na klopu N. A ona neměla německý původ, ale měla německé vzdělání, protože se narodila do rodiny, kde se mluvilo německy podle toho dědy, který tak brzo zemřel. Maminka navštěvovala německé školy a neznala slovo česky. Pak šla na Slovensko, tak se naučila slovensky, ale já jsem neuměla ani slovo, ani pozdravit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 08.09.2023

    (audio)
    délka: 01:37:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Jeseník, 20.09.2023

    (audio)
    délka: 24:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Jeseník, 09.04.2024

    (audio)
    délka: 01:48:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jakmile to bylo N, šup s ní pryč

Věra Peštuková (Pavlíková), maturitní fotografie z roku 1956
Věra Peštuková (Pavlíková), maturitní fotografie z roku 1956
zdroj: archiv pamětnice

Věra Peštuková se narodila 20. dubna 1939 v Považské Bystrici v tehdy již samostatném Slovenském státě. Její rodiče měli různý národnostní původ. Otec Jaroslav Pavlík byl Čech, matka Edeltraud, rozena Rzeszotková, měla polské kořeny, ale vyrostla v německém prostředí. Po rozvodu rodičů se matka s Věrou přestěhovaly do Opavy. V roce 1945, poté co Opavu Němci vyhlásili jako pevnostní město, odešly k příbuzným do Falknova nad Ohří (dnešní Sokolov), kde zažily konec války a příchod americké armády. Po návratu do vybombardované Opavy našly vydrancovaný dům. Matku pak úřady označily jako Němku a rodině hrozilo zařazení do odsunu Němců. Díky úplatku nakonec mohly zůstat. V padesátých letech Věra vystudovala zdravotní školu a pak pracovala jako zdravotní sestra na URL nejprve v nemocnici v Krnově a poté v Ostravě na Fifejdách. V roce 1962 se provdala za Miroslava Peštuku, s nímž měla v letech 1962 až 1965 dcery Barboru a Veroniku. Pro nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy manžela během normalizačních prověrek vyloučili z komunistické strany. V zaměstnání měl kvůli tomu znemožněný pracovní postup a nesměl dělat vedoucí funkce, přestože na to měl odpovídající vzdělání. V roce 1969 se rodina přestěhovala do Jeseníku, kde Věra Peštuková pracovala jako zdravotní sestra v tamních lázních. Po pádu komunismu využila otevření hranic a v roce 1995 půl roku pracovala jako pečovatelka v Německu. Po návratu do roku 2011 dělala průvodkyni německým turistům v Priessnitzových lázních v Jeseníku. V době natáčení v roce 2023 bydlela stále v Jeseníku.