Ezra Perl

"Málokdy se podařilo někomu sehnat nějakou nádobu, hlavně do čepice se dalo třeba ty tři čtyři brambory - ve slupce samozřejmě, někdy nám dali polívku, skoro žádné jídlo. A na těch pochodech smrti vůbec žádné jídlo! A na těch pochodech smrti jsme spali předevšim na hřbitovech... Proč na hřbitovech? Protože každý hřbitov byl, abych řekl, měl stěny… že se nedalo odejít, a ten plot byl obyčejně normální stěny a dost vysokej, takže jsme nemohli utýct, tak nás vždycky dali spát na hřbitov. Já si pamatuju, jak jsme spali a já měl hlavu na nějakej hrob a tam jsem usnul a v pět hodin byl vždycky budíček a ten druhý pochod smrti nám nedali vůbec spát, to jsem se naučil chůzí spát, to už jsem byl tak zvyklej, když už jsem byl doma v Hranicích, tak mi manželka říká, jak jsme šli večer na procházku: Ty už zase spíš!"

"Do Charlottenburgu jsme šli pěšky, tam jel okolo vůz s koňma a oni tahli a vezl tam ty řízky.Ty řízky od cukrové řepy. Esesák neviděl, tak já jsem chňapl a vybral jsem a řekl si - nějakej vitamin to bude, nějakej cukr v tom zůstal, tak se to pokusim sníst, a já jsem z toho dostal sračku, druhý den jsem dostal strašnou sračku, a jak jsme vykopávali tu bombu, hlásim se u esesáka a řikám, že musim na záchod, a on mi začne nadávat: Du Schwein! Du Drecksack! Du Jude! A já řikám, co mám dělat, přece to neudělám do kalhot. A tak mi řikal: Běž! A jak jsem jenom sundal gatě... jo... tak vybouchla ta bomba… deset důstojníků... Rusové... tam zůstali a já sem se zachránil s gatěma dolů na záchodě... a esesáci nebyli tam, esesáci seděli v hospodě, tam byla ale krásná hospoda!"

"Tam, jak bych vám řekl, Češi byli velmi přátelský, skutečně velmi přátelský, já toto nemůžu zapomenout, jak Češi nás vychovali, a jim děkuji skutečně z celého srdce, jak oni se zachovali proti nám, i když byla ta Slatina, ta obec, ty Slatinské Doly, to bylo přes padesát procent obyvatel byli Židé a tam žili také taky Rumuni a Maďaři a to jsme žili velmi přátelsky s nima."

"Jo, jo, on nás terorizoval, kde mohl, my jsme byli v organizaci té židovské mládeže a chodili jsme cvičit do tělocvičny německé, protože ten Gajda nás nechtěl přijmout, a on zakázal, abychom byli v Sokolu například, no a abychom zůstali svěží, tak Němci souhlasili, abychom u nich cvičili, v jejich tělocvičně... Od generála Gajdy jsme dost trpěli, skutečně... nehledě na to, že generál Gajda z jedné strany a Němci z druhé strany... a to začalo v osmatřicátém."