monsignore Jan Peňáz

"Tak se mluvilo o tom, že se musí vstoupit do JZD, protože ten vstup byl nedobrovolný a zaznívala hesla, že ti kulaci budou likvidováni. A vzpomínám si na svůj dětský sen, kdy se mi zdálo, jak ten náš místní rozhlas hlásí a jak tam zní to slovo likvidace. A tak jsem věděl, že je to něco smutného. A to ve mně jakoby zůstalo. A potom také tatínek vyprávěl, že když jsme byly my děti hodně malé, což si samozřejmě pamatovat nemůžu, tak protože jsme byly tedy děti kulaků, tak tatínek nedostal moc těch potravinových lístků, jak byl tehdy ten přídělový systém. Ale že jednou dostal dopis, kde bylo jen jeho jméno a uvnitř lístek na cukr. Aby mohl nám dětem koupit trochu cukru navíc. Ale odesílatel byl anonymní."

"Když jsem byl na okresním odboru pro věci církevní kvůli své primici v roce 1978, tak jsem tedy žádal, abych mohl mít tu primici v Jamách, a tajemník mně řekl: 'My stejně víme, že jste se na tom Západě školil v propagandě proti nám.' Já mu říkám: 'Pane tajemníku, to vůbec není pravda. Mě tam poslalo ministerstvo školství, to byla státní škola, tam nebylo nic církevního, to není pravda.' 'A co ty diapozitivy, co jste přivezl?' A já jsem si vzpomněl, že když jsem udělal maturitu, tak na radu jednoho spolužáka z Brna jsem už v lednu požádal o povolení ten služební pas, který jsme měli z ministerstva školství, použít k soukromé cestě do Itálie. V lednu mně napsali, že mně to povolují. Když to potom chtěli dělat spolužáci, a to už bylo po nástupu Gustáva Husáka, že chtějí použít ten pas k cestě do Anglie, tak už jim to nepovolovali. Mně teda tu Itálii dovolili, tak jsem jel po maturitě stopem do Říma. Tak jsem se tam dostal a šťastně jsem se pak vrátil. Měl jsem málo peněz, tak za ty poslední liry, které mi ještě zbyly, jsem si koupil dvě sady diapozitivů. Šedesát obrázků o Římu a šedesát o Vatikánu. No a s tím jsem tedy přijel do vlasti. Vrátil jsem služební pas a věděl jsem tedy, že spadla klec. A když jsem se potom za rok přihlásil do semináře a byl jsem pak přijat, tak pan farář v Jamách mně řekl, že bych jim tam mohl promítnout ty obrázky z Itálie. A tak v neděli večer po nějaké té pobožnosti jsem tam promítal ty diapozitivy. A říkal jsem: 'Tady je Andělský hrad, tady je bazilika...' Minimální komentář jsem k tomu dával, jeden večer, druhý večer, bylo to promítnuto a tím to skončilo. Za sedm let mi to vyčítali, že jsem se tam na Západě školil a připravoval na ideologickou diverzi proti režimu."