„Jakmile byla ve městě El Cristo vytvořena buňka [UNPACU, Patriotické unie Kuby] Huber Matos, jsme poznali tu nejsilnější a nejtemnější tvář represe. Začala zatýkání, přepadávání, pokuty. Scházeli jsme se každý čtvrtek na naší základně. A pak přišly represe. Pokaždé, když jsme se setkali, nás odvezli na policejní služebnu v El Cristo, bili nás, vyhrožovali, dávali pokuty, a trvalo to tak dlouho, že nakonec i moje rodina začala trpět všemi těmi domovními prohlídkami. Když jednou přišli ke mně domů, vzali mi všechno jídlo, které jsme měli doma, dokonce i z lednice. Vzali všechno vybavení - mobil, USB disky, notebook, všechno si odvezli. Moje dcerka trpěla strašnými nervy a strachem..."
„Ve své profesi profesionálního pracovníka Kombinovaného sportovního cvičiště v El Cristo mě dovedla k řadě programů, které se realizují v komunitním vzdělávacím centru. Pracoval jsem se seniory, pracoval jsem s těhotnými ženami, pracoval jsem s dětmi, pracoval jsem s kojenci, pracoval jsem ve sportovní přípravě, pracoval jsem v gymnastice, v gymnastické přípravce a tělesné kultuře. Díky mému vzdělání sportovního specialisty ze mě tyto pozitivní výkonnostní úkoly dovedly k tomu, že jsem se stal příkladným mladým mužem. Vzorným mladým mužem do takové míry, že aniž by se mě zeptali anebo brali ohled na můj názor, mě navrhli jako zástupce militantních reprezentantů Komunistické mládeže. Protože všechny mladé lidi, kteří odváděli dobrou práci a věnovali se jí, automaticky navrhovali do Mládeže. A když mi navrhli být zástupcem Mládeže, razantně jsem odmítl a vedoucím pracovníkům jsem dal najevo, že mým cílem je pracovat a být atletem a další atlety připravovat k vrcholovým výkonům."
Abel Peña Carcajal se narodil v roce 1970 a vyrostl v provincii Guantánamo na Kubě. Navštěvoval základní školu na venkově, kde se věnoval sběru kávy v rámci režimního programu. Odmalička pociťoval sklony ke sportu, a tak byl asi ve 13 letech přijat na Sportovní iniciační školu, v rámci které se účastnil sportovních wrestlingových soutěží i na národní úrovni. Později navštěvoval Zemskou školu tělesné výchovy a později dokončil magisterské studium sportovní vědy. Jeho opozičnímu smýšlení dala základ jeho babička, která ho varovala před komunismem. Proto, když byl díky svým vynikajícím výkonům jako sportovec vybrán jako zápasnický zástupce Komunistické mládeže, odmítl to. Oslovil opoziční skupinu Demokratické strany Franka Paíse 30. listopadu, jejíž pobočku Abel založil ve městě El Cristo v Santiagu de Cuba, kde žije dodnes. Podepsal projekt Varela a časem se přiklonil k Vlastenecké unii Kuby UNPACU, protože ji považoval za bližší lidem, a založil její odnož v El Cristo pod názvem Huber Matos. Po protestní hladovce v únoru 2019 proti ústavní reformě a později další hladovce v březnu 2021 se represe proti Abelovi a jeho rodině vystupňovaly do té míry, že jeho manželka Yanin byla nucena emigrovat. Abel nadále žije v El Cristo a nadále je opozičním bojovníkem za demokracii na Kubě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
