Milan Pavlů

"Technici, co jsme byli na závodě, jsme se střídali. Dohlíželi jsme na vrátné a bezpečnost celé fabriky, to bylo smluvně dané. Zrovna 21. srpna jsem měl službu na vrátnici a teď najednou, že máme uklidit zbraně, zamčené na zvláštním oddělení. Bylo tam několik kulometů, pušky, samopaly. Byl jsem tam sám, proto jsem poprosil kamaráda, který pracoval přesčas, aby mi pomohl. Na bráně jsem vyzvedl klíče a všechny zbraně jsme uložili do kanálu, kde bylo sucho, a nikomu jsme neřekli, kde to je. Dostali jsme příkaz to udělat z obrany v Liberci. Uložili jsme je a nic se nedělo. Ani nikdo ze zvláštního oddělení se neptal. Pak měli ve městě komunisté nějakou valnou hromadu, jeden z nich se zvedl a připomněl, že se v Autoparku hospodařilo se zbraněmi a nikdo neví, kde jsou. Jmenoval nás, že jsme je uložili a bůhví, co jsme s nimi chtěli dělat. To bylo na zavření. Naštěstí se ale zvedl člověk, který mi dal příkaz, a řekl, že je to v pořádku. Tím to zachránil."

"Já se pamatuji, že ve stodole na žebřiňáku byly nové pušky. Byly z Turnova od vojáků. Sokol tehdy požádal o přidělení pušek, mohlo jich být tak dvacet a tisíc nábojů. Muži pak byli vyslaní do ještědských lesů, aby je vyčistili od Němců. A potom na Ještědu byla německá posádka. Starosta Sokola a člen výboru šli před našimi vojáky, protože Němci tam měli strojní pušku a byli vybavení. Šli jako na pivo, byli dost výřeční, rozdávali cigarety a mezitím zajali toho, co hlídal strojní pušku, a zajistili ostatní zbraně, které měli Němci uložené na chodbě. Tím dostali Ještěd pod svoji moc. O dva dny později byl osvobozený Liberec."