Polskou okupací mi skončily krásné časy
Lubomír Otisk se narodil 12. února 1926 ve staré hornické kolonii Mexiko v Doubravě na Karvinsku. Až do jedenácti let, kdy mu zemřela matka, měl šťastné a bezstarostné dětství. V letech 1938 až 1939 zažil polskou okupaci východního Těšínska a vyhnání Čechů z Doubravy. Jeho zachránilo před vyhoštěním to, že otec byl jako jediný střelmistr tamního dolu nepostradatelný. Musel ale odejít z popolštěného gymnázia. V březnu 1939 vystřídala polskou okupaci okupace nacistického Německa a Doubrava se stala součástí německé říše. Aby nemusel chodit do německé školy, dojížděl do měšťanky do Radvanic u Ostravy. Z obav před nuceným nasazením v Německu nastoupil jako patnáctiletý u říšské firmy Trampler, která stavěla v Karviné elektrárnu Barbora. Byl svědkem krutého zacházení s polskými Židy a válečnými zajatci, kteří tam museli vykonávat otrockou práci. Po osvobození pracoval v dolech, nejprve jako úředník, potom jako dělník a nakonec jako pracovník propagace Dolu Doubrava. K jeho celoživotním koníčkům patřil tenis, malování a pěstování kaktusů.