Ing. Jaroslav Orawski

„Samozřejmě se to pak projevilo, když jsem ukončil školu a nastoupil jsem na ředitelství podniku Vodní díla v Ostravě. Chtěl jsem na stavbu přehrady. Kádrová pracovnice se mě při pohovoru ptala, zda jsem věřící. Já řekl, že ano. A ona se ptala, jak se to stalo. Já říkal, že jsem měl věřícího bratra, že byl pro mě velkým příkladem. Ona se ptala, zda to tedy bylo kvůli bratrovi, nebo kvůli rodičům. Já jsem říkal, že ne, že jsem se stal křesťanem kvůli sobě. Tak jsem tím zároveň podepsal ortel, že nebudu zastávat žádnou vyšší funkci. Vzpomínám, že když jsem pak pracoval na Povodí Odry, když mě vyhodili z podnikového ředitelství po roce 1968, tak jsem vždy s vehemencí a pílí pracoval. Můj zkušený kolega říkal, že to je marné, že se nemám snažit, protože to stejně nikdo nevezme v úvahu a neovlivní to odměňování. Měl pravdu. Tak to bylo za komunistů. Tehdy byla nejdůležitější červená knížka.“

„Já si vzpomínám, že když mně poprvé nabídli v roce 1984 vyšší funkci, podmínkou bylo, že přestanu s prací v církvi. To jsem odmítl s tím, že ze sebe nebudu dělat blázna, že bych ztratil důvěru lidí. Takže jsem odmítl. Ale za rok přišli znovu, jestli bych nedělal vedoucího výroby ve stavebním závodě v Ostravě. Já se jich ptal, jestli mají ještě nějakou podmínku. Oni řekli, že ne. Tehdy jim už hodně teklo do bot. Tak jsem tam nastoupil. A mně se pak hodně dařilo v té práci. Někteří kolegové říkali, že mně Pán Bůh pomáhá plnit plán.“