Doc. Tomáš Novotný

„V církvích byly asi tři druhy lidí. Byli to ti, kteří říkali, že je potřeba spolupracovat se státními orgány, abychom neohrozili církev. Mnozí představitelé těchto zbožných církví byli agenti StB. Pak byla úplně opačná skupina, která považovala za svoji křesťanskou povinnost bojovat proti komunistickému režimu. Potom byla střední skupina, do které jsem se vždycky počítal. Nepovažoval jsem vysloveně za svůj úkol proti státu bojovat, ale měl jsem jasno, že pokud bude chtít něco jiného, než mi velí víra, musím jednoznačně poslouchat své křesťanské přesvědčení. Příkladem je nařízení státní správy, že se církevních akcí nesmí účastnit lidi mladší patnácti let. V tomto případě jsem tvrdil, že poslouchat nesmíme.“

„Moje starší sestra studovala matematiku a fyziku, ale nechala toho s tím, že jí počítání nepřipadá jako ta pravá naplň života. Šla dělat do pražského ústavu pro nevidomé děti, které trpěly zároveň mentálním postižením. Chodil jsem jí tam pomáhat a hrát si s dětmi. Vzpomínám si na jednu noc, kdy jsem tam s ní byl, kdy mi došlo, že potěšit jedno takové dítě je daleko cennější než cestovat po světě a nechat si tleskat. Do té doby to byl můj jasný cíl. Pracoval jsem daleko více než mí kolegové. Byl jsem na špici minimálně pražských muzikantů. Tehdy jsem se rozhodl, že musím dělat něco jiného. Že musím nechat hudební kariéry. A protože byla doba tvrdého komunismu a byl nedostatek farářů, rozhodl jsem se, že budu dělat faráře.“