„My jsme pořád čekali, až zazvoní na přestávku, ale nezvonilo a pak jsme se dozvěděli, že ve škole jsou gestapáci. Přišli a naložili nás do autobusů. Bylo to více autobusů. Jeli jsme celá naše třída, sextáni kluci a pak ještě jedna nebo dvě třídy z jiné školy – z průmyslovky. Někteří zrovna nebyli ve škole, byli asi nemocní, tak pro ně dojeli, museli do Terezína taky. Pak nás vyšetřovali, my dívky jsme ale o ničem nevěděly, a tak vyšetřování ukončili. S klukama to bylo horší, ti asi něco věděli. Poslali je pak dál do koncentračních táborů. V Terezíně hodně zakusili. Německý dozorce je tam řezal řetězem, hrozně je týral. Nám holkám nikdo tělesně neubližoval.“
„Ti kluci, ti byli zavření až do konce války. Někteří tam zemřeli. Ten Dvořák, kvůli kterému to všechno vzniklo, zemřel už v Terezíně. On chodil za nějakým německým inspektorem nebo... nebo co byl – učitel. Vzal si to do hlavy a vyhrožoval mu. Ti naši kluci ho podporovali a furt ho naváděli. On, i když chodil na gymnázium, tak byl nějakej divnej a dostal pak do maléru nás všechny. Jenomže my dívky jsme o ničem nevěděly a ty kluky pak poslali dál do koncentračních táborů. Mirek Lácha umřel za měsíc a další kluci taky brzy poumírali. Asi si přinesli nějakou nemoc, jejich těla byla asi nějaká oslabená.“
„Silva Rajtrová tam byla ne toho čtvrt roku jako my. Ale ona a Chourová tam byly až do Vánoc. A tahle Silva po propuštění poslala z domova jedné Židovce do Terezína pozdrav. Nějak to poznali, nevím, jak to kontrolovali. Hned ji zase zavřeli a poslali ji dál do Osvětimi. Ztratila tam zájem o život a brzy tam zemřela.“
Irma Jarmila Anna Nedomová, rozená Stelčovská, se narodila 31. prosince 1924 v Litoměřicích. Její otec Josef, četnický strážmistr, zemřel v roce 1928 na zápal plic a tehdy čtyřletá Irma zůstala s maminkou Emilií sama. Žily v Libčicích nad Vltavou. V roce 1941 se již jako sedmnáctiletá přestěhovala s maminkou do Mnetěše a přestoupila z kralupského gymnázia do roudnického. Ve dnech heydrichiády na konci školního roku 1942 byla s celou třídou septimy zatčena gestapem a v terezínské Malé pevnosti vyšetřována pro údajný plán studentů spáchat atentát na Alfréda Bauera, řídícího učitele německé obecné školy v Roudnici nad Labem, který byl aktivním členem NSDAP. Hlavním aktérem měl být její spolužák Karel Dvořák. Z Terezína ji s ostatními spolužačkami propustili po třech měsících. Chlapci byli většinou odesláni dál do koncentračních táborů. Osm spolužáků a jedna spolužačka přitom zahynulo. Po válce pamětnice odmaturovala a později se přestěhovala do Ústí nad Labem, kde založila rodinu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
