plk. v. v. Ing. Zdeněk Nechanický

* 1928

  • „Jak nás zabrali, ten den, co přiletěli a přijeli v noci, jsem během dne poslouchal stále Svobodnou Evropu a taky tu promoskevskou vysílačku Vltava. A ten Němec neuměl říkat Vltava a říkal Fltava. Asi druhý den jsem dal dohromady vysílání, nahrál jsem na magnetofon hukot nákladního motoru a doplnil to slovy: ‚Neposlouchejte na této frekvenci, poslouchejte svobodný rozhlas!‘ Protože u nás pořád ještě někdo vysílal. Československý rozhlas utekl do Strašnic a my sami jsme půjčovali některé spojovací materiály našim spojařům.“

  • „Já, jelikož jsem mluvil slušně rusky, jsem aspoň napsal protest. A ještě s jedním kolegou jsme šli do toho jejich stanoviště, protože jak přiletěli s Migy, tak si postavili stany. Ono to mělo zajímavou dohru. Na letišti jsme to odskákali hlavně tři lidi. Já za tu rušičku, potom ‚benzíňák‘, který měl na starosti pohonné hmoty. Ten jim zarazil tu jejich pohonnou látku pro Migy a oni nemohli odletět. A lítaly tam vrtulníky a přivážely to v barelech a pak se to přelévalo kbelíky do jednotlivých Migů, a tak vždycky během dne z toho pluku dva nebo tři Migy mohly odletět na jejich základnu v NDR. A třetí byl z nás nejúspěšnější, ten měl na starosti pitnou vodu na letišti, a tak jim ji zastavil. Stanovali na severozápadním okraji letiště a tam bylo blízko slepé rameno Labe. A když neměli vodu, tak pili vodu z něj a skoro všichni z toho dostali nějakou běhavku. Takže my tři jsme to odskákali. A já napsal protest rusky a zanesl jsem ho s ještě jedním kolegou do jejich tábora. Přijali nás, ale jen velitel pluku se svým politickým zástupcem, ani důstojníci, natož vojáci s námi nesměli přijít do styku. Mluvil jsem o okupaci, to striktně odmítl, a když jsem mu podával písemný protest, tak ho nechal spadnout na zem a řekl, ať si to odneseme. Nepřijal můj protest. Já se s ním dost dlouho smolil, než jsem to sepsal. Tak to všechno probíhalo. A přitom to jaro bylo tak nadějné!“

  • „Jednoho dne jsme fotili Bavorsko, když najednou přilétl tryskáč, vypadal jako Mig, a pilot zepředu říkal, že nás zase otravuje nějaký blb [od stíhačů]. Ale ten, co vzadu fotografoval, říkal, že má na trupu hvězdu a že je bílá. Byl to Siebel, v té době nejlepší americký stíhač. Tak Siebela na křídlo, a hurá do vnitrozemí. A ještě musím podotknout, ten Amerikán přilétl a snažil se dostat do skupiny, aby letěli vedle sebe. Vyhodil malé klapky, vyhodil velké klapky, a pořád byl rychlejší, tak vyhodil podvozek, a když už byl skoro na pádovce, tak udržel skupiny. Zařadil se velice blízko, mával na ně, kluci říkali, že bylo vidět, že se směje. Potom je podlétl, takže viděl, že se fotí bočními kamerami, podíval se i zespodu, takže viděl, že se fotí i kolmo. Potom všechno zavřel, zamával a zmizel v Bavorsku. Jinak velice přátelské, bylo vidět, že se na ně směje.“

  • „Asi za měsíc po okupaci, když se poměry trochu zklidnily, tak jsme zase vezli generála Kúkela do Bratislavy, kde byl další nám podřízený stíhací pluk. A přistál tam taky stíhací pluk sovětský. Sověti měli velikou snahu znovu navazovat bratrské vztahy. Až k letadlu za námi přišel jejich velitel a mluvil o obnovených bratrských vztazích a podal ruku našemu veliteli a potom šel podat ruku nám. My, pětičlenná posádka, nám zůstaly ruce dole, nikdo mu ruku nepodal. Našemu veliteli to bylo velmi nepříjemné, ale neřekl nám ani slovo. A oni ho potom taky odstranili, dali ho do důchodu. A nás, hříšné duše, kteří jsme se takto zachovali, tři jsme byli trestně stíhaní. Nevím, co je na tom pravdy, ale tenkrát se říkalo, že se na Západě objevují zprávy, že se u nás obnovují politické procesy, tak proto Husák, který sám byl za komunistů devět let zavřený, to trestní stíhání zrušil. Bylo to u vojenských soudů. A tak jsme byli jen kázeňsky potrestaní. Můj velitel dopravní letky byl stejné hodnosti, byli jsme kamarádi, a ten říkal: ‚Zdeňku, já tě kázeňsky trestám!‘ A tím to haslo. Ulevilo se mi. Protože jsem měl rodinu a nade mnou byl paragraf zneužití vojenského materiálu za zvýšeného ohrožení státu. A za to byla léta kriminálu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 07.09.2023

    (audio)
    délka: 02:35:23
  • 2

    Hradec Králové, 23.12.2024

    (audio)
    délka: 01:40:54
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Sestrojil rušičku v letadle. Nejdřív ho pochválili, a pak vyhodili

Navigátor Zdeněk Nechanický při výcviku, 1949
Navigátor Zdeněk Nechanický při výcviku, 1949
zdroj: archiv pamětníka

Zdeněk Nechanický se narodil 10. srpna 1928 v Praze Vršovicích už po rozchodu rodičů. Dětství i rané mládí prožil v Praze, válečné roky pak v ilegálním 12. skautském oddílu. Jako šestnáctiletý se spolu s ostatními skauty zapojil do odboje a v květnu 1945 i do Pražského povstání. Po válce odmaturoval a nastoupil na letecké učiliště do Chrudimi, kde absolvoval spojovací, telegrafní a navigační výcvik. V roce 1950 nastoupil k fotografické letecké službě, ve které snímkovali i území za západní hranicí tehdejšího Československa. V roce 1951 se oženil a s manželkou vychovávali syna Štěpána. Po deseti letech u armády přešel roku 1960 k vojenskému dopravnímu letectvu. Jako letecký navigátor se stal součástí posádek, které létaly do zahraničí, nejčastěji do Sovětského svazu. Pravidelně například létali do sovětského města Astrachaň, kam vozili československé stíhací piloty ke speciálnímu výcviku. V srpnu 1968 se aktivně zapojil do protestů proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Ze svého letadla rušil vysílání kolaborantského zahraničního vysílání kanálu Vltava výzvou, ať lidé poslouchají svobodné vysílání Československého rozhlasu. V druhém dni invaze sepsal protestní nótu a pokusil se ji odevzdat sovětskému veliteli pluku, který se s letadly usadil na hradeckém letišti. Obě akce měly rozhodující roli při prověrkách v 70. letech, kdy odmítl přehodnotit svůj postoj během invaze. Vyloučili ho z Komunistické strany Československa (KSČ) a na jaře 1971 propustili z armády. Odešel do chemické továrny v Rybitví a později našel práci jako řidič MHD v Hradci Králové. Odtud odešel do penze. Po listopadu 1989 byl plně rehabilitován, k letectvu se ale vzhledem k věku už vrátit nemohl. V roce 1997 byl za sestrojení rušičky během invaze povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 2024 žil ve svém bytě v Hradci Králové.