Rozoráme meze navždy, budeme mít k sobě blíž, hlásal rozhlas
Dne 29. října 1937 se ve Slavkově na Opavsku Antonínu Najsrovi a Hedvice, rozené Žídkové, narodil třetí potomek – syn Antonín, který měl po otci převzít zemědělský statek. Od mala musel těžce pracovat. První ranou osudu se stal konec druhé světové války v roce 1945, kdy bylo stavení zdevastované vojskem a otec málem odešel do průmyslu. Druhou ránu zasadili v padesátých letech komunisté kolektivizací. Otec Antonína Najsra po roce společného hospodaření z jednotného zemědělského družstva (JZD) vystoupil a od té doby se potýkal, stejně jako jeho syn, s útlakem a ponižováním. Byla mu zabavena část majetku včetně polností. Po vojně u ministerstva vnitra na Mostecku se v roce 1959 Antonín Najser mladší rozhodl, že ze zemědělství uteče. Usvědčen udavači se však neskrýval dlouho a spolu s otcem musel nastoupit do JZD. Po druhém útěku přestoupil do Státní traktorové stanice v Opavě. V době natáčení v roce 2024 žil ve Slavkově u Opavy.