Vladimír Nadrchal

* 1938

  • „Tam, jak jsem říkal, že se stávalo často, že se gólmani v zápase se Sovětským svazem střídali, tak se to stalo mému kolegovi Vladovi [Dzurillovi]. Chytal a dostal za první třetinu čtyři góly, to je pak normální, že se gólman střídal. To každý pochopil. Od té doby jsem pak chytal já začátky utkání. Docela se mi jako na olympiádě dařilo, dobré to bylo. A podařilo se mi tam pak získat obrázek na střídačce s naší filmovou hvězdou.“

  • „My jsme před utkáními ve Squaw Valley měli několik přípravných zápasů, hráli jsme v Minnesotě proti univerzitnímu mužstvu, mladí kluci, nadupaní. V poslední třetině jsem byl zraněn, byl jsem napíchnut na hokejku do levého oka, velká krvavá rána, velký údiv, když ze mě kapalo to červené. Samozřejmě zápas jsem nedochytal, odvezli mě do nemocnice. Byl jsem na zvláštním pokoji sám, položili mě na postel, dva pytlíky s pískem mně dali vedle hlavy, abych nemohl hlavou pohnout. Zůstal jsem tam, anglicky jsem neuměl, jen děkuji, thank you, a banální věci. Zůstal jsem tam na ocet. Program mužstva byl pevný a sjednaný a došlo to tak daleko, že doktoři rozhodli, že tam musím pár dnů zůstat. Čili jsem zůstal na pokoji, mužstvo moje odjelo na další trasu beze mě. Mě tam nechali a – buď ve spojení s doktory, a až bude čas, někdo pro tebe přijede. Zůstal jsem tam tři dny a ležel jsem na samotce. Pak se to zlepšilo, musím dodat, že personál byl vnímavý. Objevili tam někde sestřičku, která mluvila slovensky, a nemusel jsem vybírat z jídelního lístku prstem, co by to mohlo být. Přečetla mi to. Byl jsem tam asi tři dny.“

  • „Můj nástup do Brna byl spojený, to jsem jaksi přeskočil, s úmrtím otce. Měl jsem povolávací rozkaz, nevím, na který den, ale byl to stejný den, kdy otec měl pohřeb. Můj nástup na vojnu proběhl tak, že kolem poledne měl otec kremaci, pak byl oběd s rodinou. Po obědě jsem nastoupil do auta, ne mého, žádné jsem neměl. Známý mě dovezl do Brna na zimní stadion a hrál jsem od šesti zápas. Kdyby to někdo takhle udělal dneska, tak ho všichni kamenujou, ale tenkrát byl stav v tomhle, že jsem to ani nezkoušel, požádat o nějaký odklad, který bych pravděpodobně dostal. Ale nezkoušel jsem to, bral jsem to tak, že to zvládnu, a zvládnul jsem to. Uniformu jsem vyfasoval až druhý den, takhle jsem byl převelený do Brna.“

  • „V průběhu třetího nebo čtvrtého ročníku se u mě objevily problémy na plicích, byl jsem pod důkladnými prohlídkami. Diagnóza byla nález na plicích, tak byla nemoc označená. Musel jsem přerušit školní povinnou docházku, umístili mě do Košumberka, to je město někde dvacet kilometrů za Chrudimí, kde bylo sanatorium pro postižené chorobou na plicích nebo špatným dýcháním, prostě léčení plicních onemocnění. Opravdu mě tam přemístili, myslel jsem, že tam budu měsíc nebo dva. Ale vyklubaly se z toho dva roky, školu jsem nepromeškal. Léčba spočívala v tom, že byl odpočinek a čerstvý vzduch a odpoledne byl chleba se psím sádlem. Mělo podle řečí dobrý vliv na problémy, které jsem měl s plicemi, říkalo se to. Absolvoval jsem tam dva roky v pohodě, propustili mě s výsledkem, že lékaři doporučují, abych se vyvaroval sportu, kde je hodně námahy. Zkrátka klid, žádné velké běhání, žádné velké akce. Dělalo mi to dost problémy, byl jsem totiž ve skupině kamarádů, byli stejně staří a hráli hokej.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 02.05.2023

    (audio)
    délka: 02:46:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nesměl běhat a musel jíst psí sádlo. Teď je z něj hokejová legenda

Vladimír Nadrchal v druhé polovině 50. let 20. století v dresu Rudé hvězdy Brno
Vladimír Nadrchal v druhé polovině 50. let 20. století v dresu Rudé hvězdy Brno
zdroj: archiv pamětníka

Vladimír Nadrchal se narodil 4. března 1938 v Pardubicích. Za druhé světové války zažil bombardování pardubické rafinerie minerálních olejů. Cíl útoků spojeneckých leteckých svazů se nacházel něco přes kilometr od domu, kde Nadrchalovi bydleli. Po válce měl problémy s plicemi a dva roky se léčil v sanatoriu v Košumberku. Lékaři mu nedoporučovali velkou tělesnou zátěž, zhruba v jedenácti letech se postavil do hokejové branky. V dětském věku tam nemusel mít takovou kondici jako hráči v poli. V sedmnácti letech se v Pardubicích prosadil do prvoligového týmu dospělých. V roce 1957 odešel na vojnu do Rudé hvězdy (Komety) Brno. V roce 1958 reprezentoval Československo na mistrovství světa 1958 v norském Oslu, kde ho vyhlásili nejlepším brankářem turnaje. S Brnem se stal osmkrát mistrem republiky, na olympiádách v Innsbrucku 1964 a Grenoblu 1968 získal bronzovou a stříbrnou medaili. Za Československo nastupoval rovněž na zimní olympiádě 1960 a americkém Squaw Valley, kde tým skončil čtvrtý. Na mistrovství světa v Praze 1959 vybojoval bronzovou medaili, na mistrovstvích světa v letech 1961 a 1965 byl stříbrný. Reprezentační dres navlékl v 65 utkáních. Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem v prvoligovém ZKL a Zetoru Brno, později působil dlouhá léta jako kouč v italském klubu HC Aosta. V devadesátých letech 20. století se vrátil do Brna, kde dělal trenéra brankářů. Vladimír Nadrchal se stal v roce 2010 členem Síně slávy českého hokeje. V roce 2023 žil v Brně.