Nesměl běhat a musel jíst psí sádlo. Teď je z něj hokejová legenda
Vladimír Nadrchal se narodil 4. března 1938 v Pardubicích. Za druhé světové války zažil bombardování pardubické rafinerie minerálních olejů. Cíl útoků spojeneckých leteckých svazů se nacházel něco přes kilometr od domu, kde Nadrchalovi bydleli. Po válce měl problémy s plicemi a dva roky se léčil v sanatoriu v Košumberku. Lékaři mu nedoporučovali velkou tělesnou zátěž, zhruba v jedenácti letech se postavil do hokejové branky. V dětském věku tam nemusel mít takovou kondici jako hráči v poli. V sedmnácti letech se v Pardubicích prosadil do prvoligového týmu dospělých. V roce 1957 odešel na vojnu do Rudé hvězdy (Komety) Brno. V roce 1958 reprezentoval Československo na mistrovství světa 1958 v norském Oslu, kde ho vyhlásili nejlepším brankářem turnaje. S Brnem se stal osmkrát mistrem republiky, na olympiádách v Innsbrucku 1964 a Grenoblu 1968 získal bronzovou a stříbrnou medaili. Za Československo nastupoval rovněž na zimní olympiádě 1960 a americkém Squaw Valley, kde tým skončil čtvrtý. Na mistrovství světa v Praze 1959 vybojoval bronzovou medaili, na mistrovstvích světa v letech 1961 a 1965 byl stříbrný. Reprezentační dres navlékl v 65 utkáních. Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem v prvoligovém ZKL a Zetoru Brno, později působil dlouhá léta jako kouč v italském klubu HC Aosta. V devadesátých letech 20. století se vrátil do Brna, kde dělal trenéra brankářů. Vladimír Nadrchal se stal v roce 2010 členem Síně slávy českého hokeje. V roce 2023 žil v Brně.