KSČ měla v programu takovouto lásku k lidem: Oběsíme tě my, nebo oběsíš sám sebe
Vladimír Myslík se narodil 15. července 1921 v Praze. Jeho rodiče František a Emílie působili v době první světové války v protirakouské odbojové organizaci zvané Maffie. Otec byl ředitelem Úrazové pojišťovny dělnické a zemřel, když bylo Vladimírovi dvanáct let. Vladimír odmaturoval v roce 1940 na obchodní škole. V letech 1942 – 1944 byl totálně nasazený v Německu u berlínské firmy Argus, kde díky znalosti němčiny pracoval v kanceláři. Po válce se oženil s Jiřinou Suchou a zapojil se do organizace UNRRA. Údajně se díky cestám do Německa dostal i do soudního dvora při Norimberských procesech. V UNRRA poznal předválečné komunisty Eugena Löbla a Vojtěcha Schlesingera, vážil si jich a důvěřoval jim. Zasvětili ho do problematiky a v UNRRA mu svěřili zajišťování dopravy zboží v západoevropských přístavech. V roce 1947 Vladimír vstoupil do KSČ. Od roku 1948 pracoval v Centrotexu jako referent dopravy. V roce 1949 byli zatčeni Löbl i Schlesinger a drženi ve vazbě. Löbl byl v roce 1952 ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským a spol. odsouzen na doživotí, v 60. letech rehabilitován. Schlesinger byl čtyři měsíce po zatčení nalezen ve své cele na Pankráci oběšený. I on byl později rehabilitován. Skutečnost, jak se komunisté začali po převzetí moci chovat, Vladimírem otřásla a měl k vedení KSČ výhrady. V roce 1950 se dle svých slov veřejně na shromáždění pracovníků zastal ředitele Centrotexu Ludvíka Kaliny, který byl téhož roku zatčen a odsouzen pro údajnou velezradu. Vladimíra vyslýchala StB a vyhrožovala 25 lety vězení. Komunisté z Centrotexu ho prý varovali, že dopadne stejně špatně jako Schlesinger. Pro nedůvěru byl vyškrtnut z KSČ a měl být na požadavky komunistů z Centrotexu přeřazen na práci do Jáchymova. Aby se tomu vyhnul, nechal se zaměstnat jako dělník v kladenských ocelárnách, kde pracoval do roku 1955. V roce 1954 proběhlo disciplinární řízení, při němž uznal své chyby a KSČ mu vrátila legitimaci. V letech 1955 - 1966 působil v úřednických pozicích v několika podnicích. Od roku 1967 byl zaměstnán jako úředník na generálním ředitelství Hutnictví železa. Pražské jaro prožíval s nadějemi na změny a věřil Dubčekovi. Se vstupem vojsk nesouhlasil, avšak při prověrkách to na jeho další práci ani členství v KSČ nemělo vliv. V létě 1971 ho začala verbovat StB jako kandidáta na spolupráci. Pracoval jako odborný specialista výpočetní techniky v oboru hutnictví železa a byl ve styku se zástupci anglických a amerických firem. Dle spisů s ním StB ukončila spolupráci poté, co v listopadu 1971 nastoupil do nového zaměstnání na generální ředitelství Prago-Union a přestal být pro StB jako informátor užitečný. Vladimíra Myslíka StB pak oslovila ještě dvakrát, a to v roce 1973, kdy působil na generálním ředitelství TST a spolupráce trvala tři roky, poté ještě v roce 1983, kdy trvala necelý rok. Vladimír Myslík však odmítá, že by s StB spolupracoval. Od roku 1984 byl již v důchodu. Se svou ženou vychovali syna a dceru. Zemřel 19. dubna 2022