„V padesátých letech jsem byla v dolech rok na Kladně, pak v cihelně v Toněchodech u Chrudimi. Byla jsem ve vězení, protože jsem nadávala Gottwaldovi a celkově na vládu. Listonoška a svědkyně, které tam nebyly, mě udaly. Zatkli mě, chtěli mě zbavit svéprávnosti. To se jim nepodařilo, protože mě dostali na psychiatrii do Jihlavy, tam byl primář, nějaký Kotina, ten byl soudní znalec. A on když se to dozvěděl, povídá: ‚Oni nám budou ještě radit!‘ Tak mě tam neléčili, dávali mně jenom kapačky a výživu. Protože já jsem předtím čtrnáct dní chodila po lese, pila jsem jenom dešťovou vodu a jedla šťovík a sedmikrásky. To byla moje potrava, já jsem tak zhubla...“
„Bratr Josef byl za války čtyři a půl roku v koncentráku. To jim dvakrát utekl, to jsem ho dvakrát schovávala. A když se vrátil, tak chtěl utéct za hranice a za tu myšlenku dostal pět let. On jim zase utekl z vězení a já ho zase schovávala. Za to, že jsem schovávala zločince... Taky jsem samozřejmě těm komunistům nadávala. Bratra popravili, s tím jsem se ani teď nesmířila. Stále nadávám, i kdyby to byl kdoví kdo, budu nadávat, jak vstanu, tak těm komunistům nadávám. Za bratra jsem pořád trpěla. Jezdím každý rok, když můžu, za ním na hřbitov do Ďáblic.“
„Taky dostal nejdříve trest smrti. Pak mu to změnili na osmnáct let a nakonec tam byl jedenáct let. Bylo to v tom samém procesu. Bratr Jiří, protože mu donášel jídlo do lesa, tak dostal taky pět let. Jako mladistvý v Zámrsku moc zkusil. Chytili ho na útěku a svázali do kozelce řetězama, položili ho na nádvoří a všichni vězňové, ty mladiství, museli kolem něj jít a museli ho mlátit. Oni si mysleli, že je mrtvej, tak ho hodili do sklepa. Děvčata, co tam škrábaly brambory, slyšely, jak tam sténá, šly k němu, omyly ho z krve. Daly mu napít teplé vody, a tak se z toho dostal. Zkusil, kluk jeden.“
Anna Musilová se narodila 27. července 1920 v Bystrém u Poličky jako Anna Fricová, později provdaná Čermáková, souzená byla jako Šteflová a nakonec provdaná jako Musilová. Rodiče - otec obuvník a matka dělnice - vychovávali osm dětí. Nejstarší bratr Josef Fric měl za války problémy s policií a za krádeže byl poslán do koncentračního tábora. Po válce v trestné činnosti pokračoval i v padesátých letech a za vloupání a krádež dvou pistolí měl nastoupit devítiletý trest. V té době založil protistátní skupinu Anna a také se tři měsíce skrýval v chatě v lesích poblíž vsi Houserovka u Pelhřimova. Nakonec se rozhodl uprchnout do západního Německa, ale při pokusu o emigraci byl postřelen. Za protistátní činnost ho odsoudili k trestu smrti. Protože mu při jeho útěku pomáhala celá rodina, byli i ostatní bratři, matka a pamětnice odsouzeni k různě dlouhým trestům odnětí svobody. Pro Annu Musilovou to nebyl první pobyt za mřížemi, za války totiž zažila věznění za zpěv písničky oslavující T. G. Masaryka. Nyní jí vyměřili tříletý trest. Psychicky se z toho zhroutila a byla hospitalizována na psychiatrii. Později jí rozsudek změnili na tři měsíce, které si následně odpykala. Po propuštění se rozvedla s manželem, který ji údajně udával. Protože se rodina nedozvěděla, kdy Josef Fric zemřel, ani kde je pohřbený, pamětnice po jeho hrobě pátrala a později i po místech posledního odpočinku dalších obětí komunismu. V roce 1968 se aktivně angažovala v organizaci K 231 sdružující bývalé politické vězně a v sedmdesátých letech ji vyhodili ze zaměstnání.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
