Neboj se, toliko věř
Stáhnout obrázek
Josef Mundil se narodil roku 1933 v rodině tkalce v polském Zelově (50 kilometrů jižně od Lodže). Mundilovi patřili k českým evangelíkům, kteří kdysi kvůli svobodě víry odešli z Čech a okolo roku 1800 se podíleli na založení Zelova. Hezké dětství narušil začátek druhé světové války. Otec narukoval do polské armády, prošel sovětským a německým zajetím. Z obou uprchl a vrátil se domů. Školu v Zelově pro české děti nacisté brzy po zahájení války zavřeli. Číst a psát se Josef proto naučil od maminky a při nedělní škole a zpěvu v zelovském evangelickém sboru. V roce 1942 byl svědkem veřejné popravy 10 zelovských Židů – tento zážitek ho poznamenal na celý život. V lednu 1945 byl Zelov osvobozen Rudou armádou. Na podzim 1945 rodina Mundilových přesídlila do Československa, usadila se v Černošíně. Odtud se rok nato přestěhovali do Nového Města pod Smrkem. Zde byl Josef konfirmován v evangelickém sboru a také se vyučil textilákem. Pokračoval na mistrovské průmyslové škole v Humpolci. Po vojně se v roce 1955 oženil a usadil se v Praze. Pracoval ve strašnické Jawě. Po stávce přesídlil do dolů na Kladně, později do Textilní tvorby v Praze. Poté pracoval v Centrotexu a od roku 1969 do roku 1971 u Vodních zdrojů. Zde se seznámil s Petrem Pithartem, kterému později pomáhal při distribuci pašovaných tiskovin a zásilek ze Západu, např. Svědectví. Od roku 1971 až do odchodu do důchodu působil jako mistr uměleckého řemesla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
