Pablo Moya Delá

* 1955

  • „Zůstala mi jen ta myšlenka, ta bolest a to strádání, že musím pokračovat v boji. A tomu boji čelím proto, že svoboda a politická a ekonomická práva na Kubě přicházejí ruku v ruce se zákonem, který nám umožní naše práva a záruky, nejen jako pro osoby samostatně výdělečně činné, ale pro všechny Kubánce. Protože vidím, jak na tom Kubánci jsou. Náš národ prožívá těžké a temné chvíle. Velmi nebezpečné chvíle. Takže v tomto případě jsem ochoten bojovat do posledního dechu. Už nemám co ztratit. Protože všechno už mi vzali. Dostal jsem se do věku, kdy bych opravdu potřeboval odchod do důchodu, za všechna ta léta práce pro tenhle stát, ale nic z toho pořád nemám. Takže mi prostě nic nezbylo. Jediné, co mi teď zbývá, je pokračovat v tomhle boji, dokud budu naživu.“

  • “Nakonec jsem dal dohromady asi padesát nebo šedesát samostatně výdělečně činných osob z oblasti San Luis, odsud z Palmy [Soriano], z oblasti Los Ríos. A právě tehdy se stala situace, která mi dodnes způsobuje tolik problémů. Uspořádali jsme setkání a najednou tam začali přijíždět lidi z vlády a Státní bezpečnosti, prostě celý bezpečnostní aparát. Pak mi řekli: ‚Hele, pojď sem. Jediný, kdo dokázal shromáždit tolik lidí tady v Palma Soriano, jsi ty. Pojď sem. Kdo jsi?’ Povídám jim: Ne, já nejsem nkdo. [Jsem] to, co představuje zásadní zákon, o jehož existence se musíme postarat. Oni [policejní agenti] mi řekli: ‚Ne, my tu reprezentujeme Ústavu.‘ Já na to: No, pokud vy jste Ústava, v tom je celý ten problém. Protože nejsme pod ústavními právy, ale máme lidská práva. A tak nám to spolu logicky nejde. A tak jsme začali celý konflikt. Nakonec mi úplně suše oznámili: ‚Upravíme ti úsměv, pokud se dál budeš potkavát se samostatně výdělečně činnými. A prohlásíme tě za jednoho z nejhorších kontrarevolucionářů mezi všemi osobami samostatně výdělečně činnými.“

  • „Když přišel koronavirus, vláda zavedla silná opatření na národní úrovni. Potlačila lidi nesmírně zavrženíhodným způsobem. Všem vzali, co zrovna měli. Pokud člověk zrovna nesl kuře, vzali mu ho a jeho šoupli na samotku. Navíc s pokutou tisícem pesos. Nebo dvěma či třemi tisíci. Víš, že tahle krize nepramení z koronaviru. Tahle krize bídy a hladu trvá už celé roky. A když přišel koronavirus a dal se dohromady s tímhle vládním opatřením, všechno se to spojilo dohromady a vytvořila skutečné zoufalství.“

  • „Ne, tam venku [v zahraničí, když pracoval v kubánském námořnictvu] nás nenechali kupovat auta, protože říkali, že to byla pro zemi odchylka od její ideologie. Jednoho dne jsme se dokonce dostali do Halifaxu v Kanadě. A byli jsme úplně nadšení těch nádherných aut, protože my jsme žádné neměli. Byli tam Němci, co převáželi automotory Takže jsme řekli, že pokud oni nám prodají motory, dáme dohromady auta. V tom náš kapitán dostal zprávu, že na loď žádné auto nesmí. Museli jsme je pak hodit do vody přes palubu, protože to nebylo dovolené. I když jsme se tolik nadřeli. Protože tahle situace by byla odchylkou od ideologie.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cuba, 15.07.2020

    (audio)
    délka: 01:25:16
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Už nemám o co přijít. Jediné, co mi zbývá, je na Kubě dál bojovat, do konce svých dní

Pablo Moyá Delá se narodil 7. listopadu 1955 v Mayarí Arriba na Kubě. Vyrostl v Palma Soriano na kávové farmě zvané „La Región“, kterou mu zanechal jeho dědeček. Až do svých 15 let pomáhal svému otci na této farmě, dokud v roce 1959, po vítězství kubánské revoluce, byla vyhlášena agrární reforma, v rámci které jim farmu zabavili. V této době se Pablo připojil k rybářské organizaci Columna Juvenil del Mar, která byla založena v roce 1970, a odtud jej povolali ke studiu na námořní akademii. V letech 1971 až 1975 absolvoval kurz vaření a od té chvíle pracoval 25 let jako kuchař na lodi kubánského námořnictva. V roce 1997 byl propuštěn z námořnictva a v roce 1998 si našel práci jako kuchař v Palma Soriano. Samostatně výdělečná činnost mu ale přinesla mnoho problémů s režimem, a proto začal sdružovat další pracovníky s podobnými problémy. V roce 2012 byl nucen odevzdat své povolení k samostatné výdělečné činnosti v Palma Soriano. Dnes žije v Havaně a nadále bojuje za práva kubánských soukromníků.