„V roce 1936 přijel Henlein do Úsova. Na náměstí stál pomník padlých německých vojáků a u něj se dělaly přehlídky. Nahlásili, že Henlein přijede, a někteří Němci chodili v bílých punčochách a v jejich krojích. Zvlášť paní ze zámku se oblékla. Henlein přijel v otevřeném voze. V Úsově už henleinovci měli svou stranu a zámecká paní, což byla průvodkyně v muzeu, přinesla zakrytý podnos s koláči. Od té doby se to rozdělilo a mezi Němci a Čechy byly rozbroje. Ne všichni Němci byli takoví divocí, pár jich Hitlera moc nevítalo.“
„Přivedli mě před gestapáka, který seděl za stolem. Upřeně se na mě podíval a zařval: ,Jak je to s těmi partyzány?!‘ Řekl jsem mu, že o partyzánech nic nevím. Chtěl ke mně přistoupit a asi mě praštit a v tom zazvonil telefon. Položil telefon a řekl, že ho předvolal velitel k nějakému jednání. V místnosti byla překladatelka, a jak odešel, tak jsem se jí zeptal, co se vlastně děje. Řekla mi, že jsem podporoval partyzány peněžně, službou, že o mně mají spis. Podle mého názoru byla ta sekretářka zapojena do odboje, protože mi řekla, že musím tvrdit, že jsem přispíval na chudé sirotky. Pořád jsem to tvrdil. Byl jsem v místnosti asi dvakrát dva metry, kde byl jen jeden stůl a židle, a tam jsem čekal, co bude dál. Asi za tři hodiny přišla německá služba a řekli mi, že půjdu domů. Ptal jsem se jich jak. Odpověděli, že je to moje věc. Tak jsem řekl, že mě tam přivezli, tak ať mě taky odvezou. On říkal: ,Poslouchejte, vy tomu nerozumíte. Oni vás odvezou, ale do pece.‘“
Alois Molík se narodil 21. října 1922 v Úsově. V tomto městě v roce 1938 zažil příjezd vojsk wehrmachtu i křišťálovou noc, kdy Němci vydrancovali místní synagogu. Stal se také svědkem transportu několika úsovských Židů do koncentračních táborů. Za války pomáhal sovětským zajatcům, kteří s ním pracovali v nedalekém dole Kretschmer (později Barbora) a zapojil se také do odboje. Ke konci roku 1944 prošel výslechem na gestapu v Šumperku kvůli podezření z podpory partyzánů. V roce 1945 se stal za sociální demokracii členem revolučního národního výboru a následně tajemníkem MNV Úsov. Po nástupu komunismu se několikrát dostal do konfliktu se státní mocí. Odmítl například podepsat kondolenci ke smrti J. V. Stalina a nesouhlasil také s metodami během zakládání jednotného zemědělského družstva v Úsově. Vyšetřovala ho kvůli tomu StB a v roce 1954 musel místo tajemníka opustit. V náborové akci se pak přihlásil do Bytostavu na výstavbu sídlišť na Ostravsku. I přes špatný posudek ho přijali. Nejprve dělal kopáče, pak zednického podavače a po absolvování kurzu jeřábníka. Později ho vybrali na dálkové studium, po jehož absolvování pracoval v kanceláři, pak jako mistr a nakonec stavbyvedoucí. V roce 2016 bydlel se svou manželkou v Bohumíně. Alois Molík zemřel 16. srpna 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
