Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Vyslýchalo ho gestapo i StB
narozen 21. října 1922 v Úsově
svědek křišťálové noci v Úsově
pomáhal sovětským válečným zajatcům
zapojen do odboje
vyšetřován gestapem
v roce 1945 členem revolučního národního výboru v Úsově
osm let tajemníkem na MNV Úsov
vyšetřován StB kvůli odporu sedláků ke vstupu do jednotného zemědělského družstva
práce na výstavbě sídlišť na Ostravsku
v roce 2016 bydlel v Bohumíně
zemřel 16. srpna 2019
Alois Molík si vyzkoušel metody výslechu jak nacistických, tak komunistických vyšetřovatelů. Za druhé světové války se ve vyšetřovně gestapa ocitl kvůli napojení na odboj a v 50. letech minulého století ho zase jako tajemníka Místního národního výboru Úsov kvůli odporu sedláků ke vstupu do jednotného zemědělského družstva vyslýchala StB.
Alois Molík se narodil 21. října 1922 v Úsově nedaleko Šumperka. Spolu s rodiči a pěti staršími sourozenci bydleli v chalupě na konci městečka. Matka ji zakoupila v době, kdy její manžel a otec pamětníka Jindřich Molík bojoval v československých legiích v dalekém Rusku. Jako voják rakousko-uherské armády v první světové válce se totiž dostal do zajetí, které strávil v dole za Uralem a později jako výpomocná pracovní síla v malé ruské obci. V roce 1917 se přihlásil do československých legií, v jejichž složkách pak prošel celou sibiřskou anabázi, a domů se vrátil až v roce 1921.
Rodina patřila spíše k chudší části obyvatel. Vlastnili jen malé pole, a tak si otec v létě přivydělával výkopovými pracemi a v zimě jako lesní dělník. Alois Molík vzpomíná, že po celé léto chodil bosý, aby šetřil své jediné boty.
Úsov tehdy ležel na národnostní hranici českého a německého obyvatelstva. Vedle sebe v něm po staletí žili nejen Češi a Němci, ale také Židé, kteří obývali ještě v 19. století své vlastní městečko. Počet židovských obyvatel se však do roku 1930 scvrkl na pouhých 20. Pamětník chodil do místní české školy a byl také členem sokolské organizace. Vzpomíná ale, že kamarády měl i mezi místními Židy a Němci. Jenže se zvyšujícím se vlivem sudetoněmecké strany Konráda Henleina se část úsovských Němců začala radikalizovat. Konrád Henlein prý dokonce před volbami v roce 1935 Úsov osobně navštívil. „Na náměstí Němci chodili v bílých punčochách a v jejich krojích. Henlein přijel v otevřeném voze. Od té doby se to rozdělilo a mezi Němci a Čechy byly rozbroje. Ne všichni Němci byli takoví divocí, pár jich Hitlera moc nevítalo,“ vypráví Alois Molík a dodává, že volební kampaň byla tehdy hodně vyhrocená a čeští a němečtí chlapci pravidelně hlídkovali před plakáty svých volebních stran, aby je nikdo nepoškodil.
Německu již nějakou dobu vládl Adolf Hitler, který se netajil svým negativním postojem vůči Československu. V reakci na to se u nás začala budovat pohraniční opevnění a ve vzduchu byl cítit budoucí válečný konflikt. Někdy v roce 1938 odjel Alois Molík s bratrancem do Králíků, aby si tam našli zaměstnání při stavbách opevnění. Několik měsíců pak dělal různé pomocné práce a také vyměřoval trasy kabelů mezi jednotlivými bunkry. Po podpisu mnichovské dohody však veškeré stavební práce ustaly a Alois Molík se vrátil do Úsova. I ten ale připadl do území, které vojska wehrmachtu obsadila. Pamětník dodnes vzpomíná na jejich příjezd.
„Na náměstí už stály řady Němců. Od Police přijeli němečtí vojáci. Přišli vojáci a před nimi hrála hudba a místní Němci je vítali.“ Úsov se pak na několik dalších let stal součástí takzvané sudetské župy. O měsíc později v noci z 9. na 10. listopadu během křišťálové noci se dav Němců vrhl na místní synagogu. Alois Molík vše zpovzdálí sledoval. „Vynášeli lavice, knihy a polili to naftou a zapálili. Něco zapálili i zevnitř, ale templ jen ohořel. Venku ale shořelo všechno.“
V roce 1942 místní židovskou komunitu transportovali do koncentračních táborů. Válku přežilo jen několik jednotlivců. Mezi nimi i Teresie Goldmannová, později Terry Haasová, kterou pamětník znal z české menšinové školy. „Velmi krásná dívka. Chodila s námi bruslit na rybník,“ dodává pamětník. Její rodina totiž Československo prozíravě opustila v roce 1939. Později se Terry Haasová stala v Paříži známou sochařkou, malířkou a grafičkou. Zemřela v březnu 2016 v 93 letech.
Život v Sudetech nebyl pro úsovské Čechy jednoduchý. Alois Molík vzpomíná, že Němci ve městě často pořádali pochody, aby tak vyjádřili sounáležitost s politikou nacistického Německa. Někteří z nich otci vyhrožovali, že jako legionář skončí ve vězení. Přesto Molíkovi nějakou dobu doma tajně poslouchali zahraniční rozhlas, za což hrozilo vězení a při rozšiřování zpráv i smrt.
Alois Molík za války pracoval v železorudném dole Kretschmer (později Barbora) nedaleko Úsova. Vzpomíná, že tam byli nasazeni i britští váleční zajatci ze zajateckého tábora v bývalé německé škole v Úsově. Jeden z nich pracoval přímo s pamětníkem. Alois Molík měl ale v dole úraz a málem přišel o oko. Po doléčení ho zařadili na povrchové práce a přidělili mu k ruce sedm sovětských válečných zajatců ze zajateckého tábora v blízkých Troubelicích. „Pekař Doubrovský z Úsova mi dával chleba pro sovětské zajatce. Měli chudáci hrozný hlad. Když jsem se s těma Rusama bavil a ptal se jich, co budou dělat po válce, tak mi říkali, že nic, že přijede ruské komando, naloží je do aut a odvezou na Sibiř, že měli padnout a nenechat se zajmout,“ vypráví pamětník.
Alois Molík se za války zapojil do odbojové organizace Národní sdružení československých vlastenců. Ze své výplaty pravidelně přispíval na rodiny, jejíž členy věznili nebo popravili, a také peněžně podporoval partyzánské hnutí. Ke konci roku 1944 si pro pamětníka přišli četníci a odvezli ho do vyšetřovny gestapa v šumperské robotárně. Alois Molík vzpomíná, že ho podezřívali ze styku s partyzány a že během výslechu na něj vyšetřovatel řval. V místnosti ale zazvonil telefon a gestapák ji na několik minut opustil.
„Byla tam překladatelka, a jak odešel, tak jsem se jí zeptal, co se vlastně děje. Řekla mi, že jsem podporoval partyzány peněžně, službou, že o mně mají spis. Podle mého názoru byla ta sekretářka zapojena do odboje, protože mi řekla, že musím tvrdit, že jsem přispíval na chudé sirotky. Pořád jsem to tvrdil. Byl jsem v místnosti asi dvakrát dva metry, kde byl jen jeden stůl a židle, a tam jsem čekal, co bude dál. Asi za tři hodiny přišla německá služba a řekli mi, že půjdu domů,“ vypráví pamětník.
Alois Molík měl štěstí. Mohl dopadnout mnohem hůře. Svědčí o tom i bratrušovská tragédie, kdy gestapo 31. března 1945 na střelnici u Bratrušova zastřelilo 16 českých odbojářů. Většina z nich pocházela z okolí Úsova a Alois Molík je dobře znal. Vzpomíná hlavně na třiadvacetiletého Arnošta Stryka z Králové, který s ním pracoval v dole.
I konec války probíhal v Úsově dramaticky. Několik německých vojáků zaujmulo ve městě obranné postavení a dvě děla postavili přímo za chalupou Molíků. „Jak vystřelil, tak se chalupa třásla,“ vzpomíná pamětník a dodává, že rodina žila v obrovském stresu, protože několik dní ve stodole ukrývali sedm sovětských uprchlíků ze zajateckého tábora v Troubelicích. Němci nakonec pod tlakem útočící Rudé armády z města ustoupili a 7. května 1945 byl Úsov osvobozen.
V Úsově pak ustavili revoluční národní výbor, do nějž byly dosazeny vždy dvě osoby z jednotlivých politických stran. Jako jednatel místní Československé sociální demokracie se jejím členem stal také Alois Molík. Vzpomíná, že už tehdy se místní komunisté snažili ovládnout všechny důležité posty. „To bylo zajímavé, jak to měli všechno tajně připravené,“ dodává pamětník.
Po volbách v roce 1946 se pak Alois Molík stal tajemníkem MNV Úsov. Zůstal jím i po únoru 1948, kdy moc ve státě do svých rukou převzala komunistická strana. V červnu téhož roku došlo k nucenému sloučení Československé sociální demokracie a Komunistické strany Československa. Alois Molík vzpomíná, že většina úsovských sociálních demokratů, stejně jako on odmítla přejít do komunistické strany. „Říkal jsem tam tehdy, že nejsem proti straně, ale sloučení nepovažuji za spravedlivé, a že vedení naší strany selhalo.“ Místní sociální demokraté si také odhlasovali, že komunistům nepředají pokladnu s asi 12 tisíci korunami. „Udělali jsme si poslední rozloučení a zbytek, asi dva tisíce korun, jsme rozdělili mezi čtyři místní chudé dělníky,“ dodává Alois Molík, kterého o dva měsíce později předvolali na výbor KSČ, aby jim vysvětlil, co se stalo s pokladnou a dokumenty. „Řekl jsem, že jsme dokumenty spálili a peníze žádné neměli.“
Alois Molík přesto na MNV zůstal jako tajemník. V té době se také oženil s Annou Šinclovou. Velké potíže měl v roce 1953, když odmítl podepsat kondolenci ke smrti J. V. Stalina. Tehdy už měl přitom dost problémů, protože v Úsově se nedařilo založit JZD. V roce 1952 sice ve městě JZD vzniklo, ale krátce poté se rozpadlo. Větší hospodáři do něj odmítali vstoupit. „Přišel nátlak z okresu, že se družstvo musí udělat, a tajná zpráva, v níž strana navrhla dvanáct kulaků, kteří družstvo nabourávají,“ vzpomíná Alois Molík a dodává, že s tímto postupem nesouhlasil. Čtrnáct dní poté ho zatkli a převezli k výslechu na StB. Místnost se dost podobala té, v níž se ocitl na gestapu.
„Byl to takový kamrlík dvakrát dva metry. Byla tam jen židle a stůl a na něm papír a tužka. Estébák mně řekl, ať si sednu a napíšu, co se děje kolem družstva v Úsově,“ vzpomíná pamětník, který nechal list papíru prázdný a nic na něj nenapsal. Potom ho odvezli domů a dali mu čtrnáct dní na vypracování zprávy nebo lépe řečeno udání. Opět nic nenapsal a estébákovi prý ještě řekl, že nesouhlasí se zavíráním kulaků. Pak ho ještě jednou předvolali na Veřejnou bezpečnost v Zábřehu a v roce 1954 musel místo tajemníka opustit. O několik měsíců později zatkli tři nejodolnější hospodáře v Úsově a ze strachu pak všichni soukromí zemědělci do JZD vstoupili.
Alois Molík se v náborové akci přihlásil do Bytostavu na výstavbu sídlišť na Ostravsku. I přes špatný posudek ho přijali. Nejprve dělal kopáče, pak zednického podavače a po absolvování kurzu jeřábníka. Později ho vybrali na dálkové studium, po jehož absolvování pracoval v kanceláři, pak jako mistr a nakonec stavbyvedoucí. Za rodinou do Úsova nejprve pravidelně dojížděl, než mu přiřadili byt v Karviné.
V roce 1962 mu zemřela manželka a o deset let později se oženil s Alžbětou Moravcovou, s níž v roce 2016 bydlel v Bohumíně.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století
Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století (Vít Lucuk)