"Traumatická vzpomínka pro mne je, že dav hnal před sebou starého pána. Všelijak ho mlátili. Ne moc, nicméně ho mlátili, třeba deštníkem. Hnali ho před sebou, mlátili, a pak jsem se dozvěděl, že ho fakt zabili. Lynčovali. Pak se ukázalo, že to nebyl nacista ani kolaborant, ale nějaký člověk z Kladna, který přijel za svým synem. Zkrátka a dobře si ho s někým spletli, nebo tak. To mi utkvělo, že se holt takové případy konaly."
"Na tom venkově... Oni ti komunisti venkov naprosto zničili. Zničili ho dvojím způsobem. Především tím, že vyhnali elity. Elity se tam již nikdy nevrátily a ani nevrátí, takže ta věc je nevratná. Dnes... že přeskakuji... dneska navrátit venkov do rozumného stavu nejde, protože ti lidé tam nejsou a nikdy se tam nevrátí. Na druhé straně se tam začaly dít hrozné věci. Rozorávání mezí, meliorace, narovnávání řek a kopání kanálů. Dodneška jsou ještě na Moravě zavodňovací kanály nebo jejich zbytky, které dávno nefungují. Čili všechno to se začalo strašlivě ničit. Samozřejmě se začal stavět nebo byl již vystavěný těžký průmysl bez jakéhokoliv čištění. Elektrárny, ocelárny, chemičky, které chrlily… Bílina, řeka, která v té době hrála všemi barvami, byla postupně více méně toxická. To se stupňovalo. Na začátku 70. a rozhodně v 60. letech se toto vše projevilo a uplatnilo."
"Mně se podařil jeden takový čin. To bylo ještě před Ekologickou sekcí. V březnu vyšly Meze růstu. Naprosto zásadní kniha, která dala úplně nový pohled na průběh ekonomického systému a tak. To je skutečně zlomová knížka. Jak jsem byl v tom Geologickém ústavu, tak geologové hodně cestovali, protože geologie je taková věda. Tam jsem měl jednoho kamaráda, který se zrovna chystal do Anglie. Jelikož jsem měl kontakty a informace, tak jsem mu řekl: 'Milý Joeli, ty jedeš do Londýna, koukej mi přivést tuto knížku.' On jí fakt přivezl. Ona vyšla v březnu a já jí v dubnu měl, což byla skutečně dobrá věc. Mně se podařilo, že jsem přes prázdniny na chalupě celou tuhle knihu přeložil do češtiny. My jsme v říjnu měli 400 výtisků této knížky, kterou jsme po Čechách, po Praze rozšířili, čili měla docela velký vliv. Tuhle na to vzpomínala Šiklová, že to někam přinesl Miloš Zeman - jakýsi disident v té době, a tvrdil, že to přeložil on."
Bedřich Moldan se narodil v Praze dne 15. 8. 1935 v rodině policejního rady. Dětství prožil v Košířích. Po válce se s rodinou přestěhoval do Děčína, kde vystudoval gymnázium a seznámil se s hnutím woodcraftingu. Maturoval v roce 1954. Následně nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu UK, obor analytická chemie. Poté krátce pracoval jako pedagog na základních školách v Praze 6. Od první poloviny 60. let do pádu komunistického režimu působil v Ústředním ústavu geologickém ČSAV. V roce 1978 spoluzaložil proslulou Ekologickou sekci při Akademii věd, která se svojí kritičností ke stavu ochrany přírody v komunistickém Československu a odbornou úrovní stala nejvýznamnější environmentální organizací v zemi. Po revoluci se stal nejprve členem české vlády Františka Pitry, poté prvním ministrem životního prostředí ve vládě Petra Pitharta. Od roku 1991 byl členem ODS. V roce 2004 byl zvolen senátorem za volební obvod Kutná Hora. Z důvodů protienvironmentální a euroskeptické politiky se s ODS názorově v roce 2010 rozešel a vstoupil do TOP 09. Kromě politické kariéry v roce 1992 založil Centrum pro otázky životního prostředí při Univerzitě Karlově v Praze, kterému později předsedal.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
