Viktorie Mikulčíková

„Jo, my jsme jim nechodily volit. Byly volby, přijelo nákladní auto vojska, my jsme si říkaly, co se děje. No, že jestli nepůjdeme volit, že nás ti vojáci všechny postřílejí. My jsme říkaly, postřílejte, ale volit vám nepůjdeme. A byly jsme úplně klidné... Potom ten náčelník říká: ‚Víte co, jestli dovolíte, my to odvolíme za vás a my vás necháme naživu. My jsme říkaly: ‚Dělejte, co chcete, ale volit vám nebudeme.‘ No tak, oni tož odvolili za nás, ještě nám tam potom zahráli ti vojáci a sebrali se a odjeli.“

„Když jsem viděla, že mne Bůh povolal, tak jsem si řekla: ‚Vyšší štěstí získat nemůžu, než když ten Nejvyšší najde zalíbení v člověku.‘“

„Já jsem byla kandidátka, teď mně řekli: „Chceš jet s náma?‘ Já řekla: ‚No samozřejmě.‘ Tak mi jedna sestra půjčila své šaty, abych mohla jet. Ale teď ten jeden chlap říkal: ‚Já jsem tam viděl jednu jinak obléknutou, kde je?‘ Jak jsem před nima zabouchla vráta, tak on si hned všimnul, že jsem jiná než ty ostatní. Tak jsme se honem vyoblékaly, byly jsme čtyři, a vůbec mne nenapadlo, že budem odvezeny, vůbec...“