„Potom jsem pracoval ve Strojírnách potravinářského průmyslu. Byla to taková dílna na Balabence. Nevyhovoval jsem, tak mě museli zlikvidovat. To bylo moc pěkné. Kádrovák mi říkal: ‚Víš, soudruhu, musíš to pochopit, já ze sebe nemůžu dělat vola.‘ Skoro jsem propukl v smích, ale udržel jsem to a vážně jsem odpověděl: ‚Tak to tedy chápu. To opravdu nejde.‘ On nepochopil, jak jsem to myslel. Prostě mě vyhodili.“
„Stalo se to někdy na podzim roku 1938. Měli jsme německého vychovatele pana Mikoláška, o kterém můj starší bratr věděl, že pod klopou schovává odznak partaje NSDAP. Bratr se na něj před obědem vrhl, různě s ním laškoval a přitom mu přehodil klopu odznakem nahoru. Přistoupili jsme ke stolu, a jak u nás bylo zvykem, začali jsme děkovnou modlitbou za jídlo. V tu ránu najednou všichni koukali na pana Mikoláška, kterému se na prsou blyštil nacistický odznak. Začal být nervózní a koktal. Do týdne pak utekl pryč.“
„Čirou náhodou jsem tenkrát měl problémy se zuby a zubař mi řekl, že mi bude muset udělat resekci. A já povídám: ‚Co kdybychom ji odložili až na 1. července?‘ To jsem se měl vracet zpátky do lágru. Radši budu mít resekci než nastupovat do lágru. S tím hned souhlasil a operaci jsme odložili. Nakonec jsem se dostal do nemocnice sv. Anny v Brně na oddělení docenta Leipolda. To byl neuvěřitelně milý a slušný pán, který mi ihned naoko předepsal nějaké prášky. Ale když jsme byli chvíli sami, řekl mi: ‚Splachovat do záchodu. Nebrat!‘“
Hugo Mensdorff-Pouilly se narodil 24. října 1929 v Boskovicích na Moravě. Pochází z hraběcího rodu, který má původ ve Francii. Dětství prožil spolu s dalšími sedmi sourozenci v Boskovicích a okolí. Do páté třídy obecné školy chodil do Brna, kde nastoupil na gymnázium, které však nedokončil, jelikož nebyl připuštěn k maturitě. V roce 1948 se rodina pokusila emigrovat, ale pamětník s rodiči místo v exilu skončil ve vězení. Byl poslán do tábora nucených prací v Novákách na Slovensku, kde strávil dva měsíce. Vojenskou službu absolvoval u Pomocných technických praporů. Za socialismu vykonával různé profese: řidiče, úředníka v kanceláři kovoslužby, myče aut a montéra pneumatik u ČSAO, skladníka a mnohé další. Po revoluci nastoupil na ministerstvo zahraničních věcí, zastával post konzula v Paříži a také na velvyslanectví řádu maltézských rytířů. Žil střídavě v Praze a v Boskovicích, kde rád prováděl zájemce po zámku, který byl jeho rodu navrácen při restitucích. Hugo Mensdorff-Pouilly zemřel 21. listopadu roku 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
