„Údajně jsem měl na 1. máje vyhodit most přes Labe v Děčíně, když po něm půjde průvod dětí.“
Stáhnout obrázek
JUDr. Jan Mečíř se narodil 11. prosince 1921 ve Staré Pace jako jediné dítě manželů Bedřicha a Marie Mečířových. Otec pracoval celý život na dráze jako dozorce výhybek, matka byla v domácnosti. Rodina se záhy po narození syna odstěhovala do České Lípy, kde postupně sílil český živel. Malý Jan tam začal navštěvovat českou obecnou školu, byl jedním z nejlepších žáků. Díky tomu byl přijat bez přijímacích zkoušek do nově zřízeného českého Státního reformního reálného gymnázia v České Lípě, kde studoval až do začátku septimy. To byl již rok 1938; české obyvatelstvo se po přijetí mnichovské dohody bylo nuceno z pohraničních území vystěhovat. Rodina nevěděla, kam půjde. Nakonec pomohli příbuzní a rodina odjela do Nové Paky a následně celou válku žila v nedalekém Roškopově. Pro vlastenecky založenou rodinu, matka se nikdy neopomenula zúčastnit oslav založení Československa a celá rodina byla aktivní i ve vlastenecky orientované Církvi československé, to byl čas velkého rozčarování a deziluze. Mladý Jan Mečíř v té době absolvoval rozdílovou zkoušku z latiny a byl přijat na reálné gymnázium v Nové Pace, které absolvoval s vyznamenáním. Nedlouho po ukončení gymnázia byl pan Jan totálně nasazen jako dělník k rakouské firmě Ernst Heiken Flugzeugwerke Wien-Schwechat. V Rakousku strávil přibližně rok, když mu kamarád z pracovního úřadu dopomohl k přeřazení na práce v Česku. Konec války přinesl i znovuotevření českých vysokých škol. Jan Mečíř okamžitě při zaměstnání nastoupil na Právnickou fakultu UK v Praze, kterou v roce 1950 úspěšně dokončil; promoce se uskutečnila 8. prosince 1950. Po dokončení studia pokračoval již JUDr. Jan Mečíř ve svém působení u dráhy, kde pracoval jako výpravčí a dispečer ve stanici Děčín. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být za několik let zatčen StB. Až přišlo přeložení do České Lípy a následné zatčení StB na aktivu dispečerů 7. září 1954. Pan Mečíř byl převezen do vyšetřovací vazby v Litoměřicích a až tam se dozvěděl, že se domů již nevrátí. Během vyšetřování se u něj vystřídalo několik referentů, kteří se ho snažili přimět k doznání. Celých šest měsíců ho na výslechy vodili v poutech, se zavázanýma rukama. Prodělal mnoho nočních výslechů, přičemž během dne mu byl spánek zapovězen. Vše spělo k soudu, který se konal 15. a 16. března 1955 v Litoměřicích. JUDr. Jan Mečíř byl v rámci pětičlenné skupiny drážních zaměstnanců za velezradu a vyzvědačství odsouzen k 16 letům těžkého žaláře, ke ztrátě čestných práv občanských na dobu 10 let a k doživotnímu zákazu činnosti v dopravě. Během svého věznění prošel pan Mečíř několika věznicemi a tábory nucených prací. Po svém přesunu z Litoměřic přes Pankrác a Karlovy Vary na Jáchymovsko byl umístěn na tábor Nikolaj a pracoval na šachtě Eduard. V červnu 1956 se domohl obnovy trestního řízení, a aniž by mu byl rozsudek zrušen, 20. prosince 1956 byl nečekaně propuštěn na svobodu. Zrušení rozsudku se přitom domohl až o měsíc později - 20. ledna 1957. Postupně došlo i k propuštění zbývajících členů skupiny. Díky osvobozujícímu rozsudku mohl JUDr. Jan Mečíř nastoupit opět na dráhu, ovšem nikoliv na odpovídající pozici, ale jako výhybkář. Časem pomocí přátel zastával i pozici komandanta provozu a výpravčího. V roce 1958 se mu narodil jediný syn, kterého s manželkou pojmenovali rovněž Jan. Postupem let syn vystudoval strojní inženýrství a v současné době zastává post starosty ve Stružnici u České Lípy. Život po propuštění plynul celkem klidně. V roce 1960 se pan Mečíř s rodiči pustil do stavby vlastního domu v České Lípě. Věnoval se i svým celoživotním koníčkům, mezi které patří esperanto, filatelistika, numismatika, turistika a další. Jak sám říká, žil spokojený život v pohodě a je za to vděčný. Po roce 1989 byl ještě na několik let povolán na ředitelství drah, kde pracoval jako výzkumný pracovník. JUDr. Jan Mečíř stále žije v domě postaveném v šedesátých letech. Přestože žije sám, nemá čas zahálet. Jako předseda se účastní pravidelných schůzek filatelistů i numismatiků, je členem pobočky KPV v České Lípě a v neposlední řadě je stále aktivní i ve své církvi, kde již řadu let zastává volenou funkci místopředsedy rady starších Církve československé husitské. O tom, jak málo volného času panu Mečířovi zbývá, nejlépe vypovídá skutečnost, že ke spánku se pravidelně ukládá až ve tři nebo čtyři hodiny v noci. Za to, že dokáže zvládnout takové množství aktivit, nezapomene pan Mečíř každé ráno i večer poděkovat svým rodičům a Bohu.
