Jiří Matulák

* 1927

  • „I sousedka udala mýho tátu, že poslouchal Londýn. A to bylo, oni udělali takovou hloupou znělku, to bububu bum, bububu bum, na bubnech jo, několikrát se to opakovalo a sousedka to slyšela a udala tátu, že poslouchá Londýn.“

  • „To bylo takhle. Teď se vyrovnávali Němci, Češi… To se mi taky nelíbilo. Protože ti Němci vlastně za nic nemohli. Oni museli do války. Oni to byli vojáci. A tady, jestli si někdo chce zastřílet, tak prej může. Umíte si to představit?“ (tazatel) Takže vy jste byl svědkem nějakých útoků na Němce po válce? „ No jistě!“ (tazatel) Můžete popsat přesně, co jste viděl? „No oni je na takovým cvičišti honili kolem dokola, a kdo si chtěl střelit, tak si střelil.“ (tazatel) Kde se to dělo? „No v těch Kralupech“ (tazatel) Kolik jste viděl, že tam zastřelili Němců v době vaší přítomnosti? „Já jsme viděl jednoho. A já to nemám rád...“

  • „Tak jsme hned šli do Dejvic a dostali jsme se až k vodě na most Barikádníků a tam jsme pobyli čtyři dny a... Vždyť já jsem tomu prakticky nerozuměl, mně bylo sedmnáct, a když si vezmete vaše sedmnáctiletý, čemu oni rozuměj, ničemu, ničemu, ani ne... Že se tam střílelo, to jo a taky jsem viděl, že takový kapitánek tam na tom mostě Barikádníků se třikrát za den převlíkal. Když to bylo špatný, tak utekl, pak přišel, po ňákým čase jako civil, no a když viděl, že jako se to tam uklidnilo, hned vytáhl uniformu a zase byl, víte tak...“ (tazatel) A to měl nějakou uniformu český předválečný armády? „Tak, tak, tak.“ (tazatel) To jste viděl tedy na mostě Barikádníků, převlékal se podle situace. Měl tendenci tam nějak velet nebo...? „Ne, ne, ne...“

  • (tazatel) Tak řekněte mi kdyžtak o tom otci, jak se to stalo, abychom to měli chronologicky. „No, jak se to stalo, no tak oni říkali, támhle ten, to je konfident, chyťte ho... A ten vedle něj, to je Němec, i když je převlíklej, tak je chyťte. Tak oni asi tři šli za nima, no a tenhle ten jeden, to ani nevědi kdo, jo, ale věděli, že ty dva... Prostřelili mu nohu a on už pak nic nevěděl.“

  • „Prosim vás, když vám řeknu, že chlapi si vzali tyhle myslivecký flinty a šli bránit republiku, tak tadyhle, jak se to jmenuje, jak je to letiště, Vodochody, a když jedete po starý z Klíčan a po pravý straně je takhle les. Ten je tam ještě dneska. Tak Němci, to byli fronťáci, ty ty chlapy tam chytli, nechali je kleknout do škarpy a asi tři nebo čtyry tam zastřelili. Ale ten jeden byl mladší a utíkal a těsně před lesem, nechali ho, aby se proběh, ho zastřelili. Hele, přijeli dva Rusáci na motorce s lodičkou, ale německou, normálně ty Němce tam postříleli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lovosice, 25.07.2008

    (audio)
    délka: 02:06:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Portréty Pražanů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přál bych si, aby na sebe byli lidé hodnější, aby se dokázali víc domluvit

Jiří Matulák 1973_detail.jpg (historic)
Jiří Matulák
zdroj: foto: Lukáš Krákora

Jiří Matulák se narodil 21. 8. 1927 v Terezíně. Vyrůstal v rodině autodopravce Jana Matuláka. V roce 1942 musela celá rodina opustit Terezín, v němž Němci zřídili židovské ghetto. Odstěhovali se do Dolan u Libčic. V květnu roku 1945 byl jeho otec postřelen při pronásledování konfidenta v Kralupech nad Vltavou. Následkem zranění nadále nemohl řídit auto. Jiří pak za něj musel převzít materiální starost o rodinu. Na konci války, v době Pražského povstání v květnu 1945, šel Jiří Matulák pěšky s kamarády Karlem Pšánským a Janem Rohanem z Dolan do Prahy. V Bubenči si z muničního vlaku vzali pušky a šli na most Barikádníků, kde bojovali několik dní na barikádách. Bezprostředně po válce pomáhal s dopravou lékařů, sester a léků do Terezína. Po válce odešla celá rodina do Pohořan a Jiří Matulák se živil až do roku 1958 jako soukromý dopravce. V letech 1945-48 se v Kralupech nad Vltavou vyučil automechanikem. V roce 1948 nastoupil vojenskou základní službu. V letech 1958-59 byl 11 měsíců vězněn (původně odsouzen na 18 měsíců), protože neudal svého bratra Pavla, který připravoval útěk přes hranice. Od šedesátých let se úspěšně a dlouho věnoval motocyklovému závodění. Podruhé se oženil v roce 1979 s Libuší Bryndovou a dodnes s ní žije v Lovosicích.