Jarmila Mašková

* 1933

  • „Jednou večer, bylo to buď v březnu, nebo na začátku dubna, kdy ještě bývá brzy večer tma… Vím, že tatínek byl v práci na noční a maminka byla s námi doma sama. A vtom někdo zaklepal, ale tak potichounku. My jsme měli takovou dřevěnou verandu, dalo se chodit z obou stran. Tu jsme nezamykali, ale domovní dveře jsme měli na takový obrtlík. Oni na to jemně zaklepali, vešli do té verandy a zaklepali na vchodové dveře. Ten obrtlík už byl trošku takový, no, trošku se hýbal. Tak mami říká: ‚Někdo je tam.‘ Tak se zeptala, [kdo to je]. My jsme se už pomaloučku ukládali ke spánku, ale byli jsme ještě všichni vzhůru. A najednou, že [prý] jsou studenti z Prahy a jestli jsou v Čechách... Tak mami otevřela a studenty pozvala dál. Pamatuju si, jak jí každý dával legitimaci a ona je dala za hrníček do kredence. Kluci byli zmrzlí a říkali nám, že ve dne spali pod roštím a v noci že se plazili přes hranice. Že utíkají z Norimberka, že se tam strašně bombarduje a že se bojí o život. Měli jsme taková železná kamínka, [která] se strašně brzounko rozpálila... Maminka jim tedy rychle zatopila.“

  • „To si pamatuju, že tatínek přišel z noční a přinesl zápalky. My jsme se vypravovali do školy a on říká: ‚Děti, pojďte sem, já vám něco povím.‘ A vytáhl z kapsy zápalky. Měly takovou žlutou nálepku a na té nálepce bylo napsáno ‚zünder‘, a to ‚u‘ bylo přehlasované dvěma čárkami, tak se to četlo ‚zünder‘. A on nám říká: ‚Víte, co je na tom napsáno? Zjara určitě Německo dá Evropu Rusku.‘ To si pamatuju, že nám takhle [vysvětlil]. ‚Ale neříkejte to nikde...‘“

  • „Na ten Babylon když jsme šli, tak tam teče řeka Bystřice a tam byli pstruzi, tak rychle plavali… A my jsme takhle [procházeli] pod hotelem Praha na Babylonu a tam právě v té Bystřici byli ti pstruzi. Když jsme se zastavili, maminka říkala: ‚Jen pojďte rychle.‘ Když jsme [totiž] šli okolo toho hotelu Praha, tak tam byla umístěná mládež Hitlerjugend. A ti na nás pokřikovali a nadávali nám. Ale já už si ta jména nepamatuju. A plivali po nás. To si pamatuju, to už bylo v té válce, když jsme chodili na borůvky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 08.06.2023

    (audio)
    délka: 01:22:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    Nepomuk, 19.02.2024

    (audio)
    délka: 01:05:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mého nevlastního bratrance Míru táhli po zemi, ale on nikoho neudal

Dobový portrét Jarmily Maškové, rozené Jílkové
Dobový portrét Jarmily Maškové, rozené Jílkové
zdroj: Archiv pamětnice

Jarmila Mašková se narodila 30. listopadu 1933 ve Staré Pasečnici Karolině Jílkové, rozené Langmaierové, a Jakubu Jílkovi. Oba rodiče byli katolíci a k víře vedli i své děti. Maminka se starala o pět dětí a menší hospodářství, tatínek pracoval u dráhy. Když se schylovalo k válce a přišel rok 1938, byla vyhlášena mobilizace. Rodina se tak v září 1938 musela vystěhovat do Dolan u Plzně. Po necelém měsíci se mohla vrátit domů. Vytvořily se Sudety a Pasečnice byla první tamější vesnicí, která do nich nebyla zabrána. Jarmila Mašková pokračovala ve studiích dvoutřídky v Pasečnici. Jako malí chodili sbírat borůvky do lesa v Babylonu, poblíž hotelu Praha, odkud na ně pokřikovala mládež Hitlerjugend. Na jaře 1945 u nich přenocovali pražští studenti utíkající z bombardovaného Norimberka. Jarmila Mašková zažila jako malé děvče také nálety hloubkařů. Ke konci války si místní vyřizovali účty s jejím nevlastním bratrancem Miroslavem, prý ale nikoho za mletí mouky načerno neudal. Spolu s dalšími obyvateli Pasečnice vítala osvobozující americké vojáky. Po vychození měšťanské školy pamětnice pracovala v Pragoděvu v Domažlicích. Dne 3. dubna 1954 se provdala za Františka Maška z Mohelnice, narodily se jim dcery Alena a Jaroslava. Manžel byl do roku 1968 předsedou JZD v Mohelnici, ona sama v JZD třináct let pracovala. Byla také členkou Komunistické strany Československa, zvolili ji do Národního výboru v Mohelnici. Poté byla zaměstnána jako švadlena v textilním závodě Šumavan v Nepomuku, kde šila oblečení pro Sovětský svaz. Pak pracovala na pozici vedoucí objednávkové kanceláře ve společnosti Uhelné sklady Plzeň. V době natáčení (2024) žila v DPS Nepomuk.