Ing. Jiří Martínek

„Na začátku roku 1952 nás v noci vzbudilo komando policie. Vzbudili nás, postavili nás ke zdi a vyslýchali naše rodiče. Nás děti dali stranou, a protože věděli, že děti řeknou věci, které by říci neměly, tak se nás s bratrem také snažili vyslýchat. Oni totiž hledali v domě zbraně. Táta v minulosti chodil rád na hony. Takže měl kulovnici i brokovnici, které však v roce 1949 odevzdal do úschovy. Když nás tedy vyslýchali, tak jsme jim řekli, že zbraně samozřejmě máme. Oni byli nadšení a ptali se, kde je máme. My jsme jim řekli, že jsou na Ztracence ve Štěchovicích. Vzali mě a maminku a jeli s námi do Štěchovic, kam jsme museli jít hodinu pešky, protože tam nebyla žádná příjezdová komunikace. Tam je však čekalo zklamání. Ukázali jsme jim totiž na schodišti, jak tam visí dvě kulovnice. Jedna moje a druhá mého bratra. Ještě k tomu tam byla stará mušketa zalitá olovem, kterou otec získal v nějaké aukci. Byla to vlastně jenom ozdoba.“