Josef Malina

"Výrazné tváře tam byly. Pro sebe to mám nazvané "první vlna". A to je vlastně ta první vlna z těch lidí, kteří se tam v tom divadle k tomu přihlásili. Plus během několika dnů přišli nějací další. V té první vlně se posbírali lidé, kteří o sobě třeba věděli, měli o sobě nějaké tušení, věděli, že se na sebe můžou spolehnout. Z téhle první vlny se vybrali lidé ať už na ten okresní národní výbor, nebo na starostu na městský národní výbor. A pak přišla trochu opožděněji taková druhá vlna, kde - ne u všech, ale u části - už jsem tam já nebo i další kolegové vnímal takové praktické zaměření, řada lidí vycítila příležitost, že to je ta správná chvíle, kdy nasednout, že už z toho něco bude."

"Tam když někdo vystrčil trošku růžky, tak ho prostě zlikvidovali. Někde mimo tu Prahu, když někdo začal zlobit, tak se prostě ztratil a nemělo to vůbec žádný dopad. Kdežto když v Praze někdo zazlobil tímhle směrem, tak se o něm vědělo. Ten obranný mechanismus třeba té Charty byl takový, že v Praze si někdo mohl něco dovolit, protože ho z toho ta Charta vysekala, ohlásila to třeba na Svobodnou Evropu. Ale na tom venkově si vzít transparent a jít v Pečkách křičet 'Táhněte, komunisti, už to tady zabalte!' se nedalo. To by byla sebevražda. Takže pokecat, zanadávat, s někým se sejít, ale zorganizovat se nic nedalo. Ta síla, která tomu odporu bránila, byla natolik silná a brutální, že se nic zorganizovat nedalo." - "A jak člověk věděl v tom listopadu 1989, že to je jiné, že už to stojí za to?" - "No nevěděl, ze začátku ne. Ale poměrně rychle jsem to začal brát jako naprosto reálnou možnost a – aby to nebylo takové patetické – bral jsem to jako takovou povinnost něco pro to udělat." - "Jak to v Kolíně vypadalo? A kdy začalo být zjevné, že se víc lidí přidává?" - "To bylo hodinu od hodiny, to se prostě měnilo a řekl bych, že i ta dynamika, když se přidávali myšlenkově i fyzicky další a další lidé, naopak na tom venkově byla větší. A já jsem tam pořád vnímal to, že jsme z těch regionů ve vztahu k pražskému vedení tlačili, aby byli dynamičtější, aby měli požadavky vůči komunistům tvrdší a rychlejší, a ta Praha potom začala brzdit a pokulhávat."