„Když mě pan řídící slavíkovské školy připravoval na přijímací zkoušku do měšťanky, zeptal se mě, kým bych chtěl být. Rázně jsem odpověděl: ‚Knězem.‘ A to platilo. Bylo to přesvědčení pevné, nesmlouvavé, silně podepřené Božím voláním. Byl to dlouhý kurz života, trvající od roku 1939 a ukončený pětiletým studiem na bohoslovecké fakultě. Následně jsem přijal svátost kněžství z rukou biskupa monsignora Františka Tomáška v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha dne 23. června v devatenáctistém sedmdesátém třetím roku. Díky Bohu!“
„Všemocné státní vedení dalo zatknout a věznit sedm bratří našeho řádového společenství. Z vězení se už nevrátil provinciál a převor pražského konventu fráter Celestin Šulc a převor brněnského konventu fráter Faustin Hartl. Tři bratři byli propuštěni po několika letech a dva z nich amnestováni až roku 1960.“
„V roce devatenáctistém čtyřicátém devátém se mnou zatřásla dvouletá vojenská služba. Mnohé jsem v ní neschvaloval, ale musím přiznat, že v žádném jiném poslání bych se nezocelil tak jako tvrdými životními zkouškami, jakými jsem prošel ve vojenské uniformě a pod vojenským diktátem.“
„Začínali jsme nový obor: gynekologie a porodnictví. Do třídy přišel lékař toho oboru, postavil se u stolu, podíval se na mne a zvýšeným hlasem mi položil otázku: ‚Co vy tu děláte?‘ Toho člověka jsem nikdy v životě neviděl a neznal jsem ho. Dost nebojácně, i když překvapen, jsem mu odpověděl: ‚Pane doktore, jestli vám tu překážím, tak mi z tohoto předmětu zapište zápočet, já ho stejně potřebovat nebudu.‘ Nic na můj argument neodpověděl. Ale začaly přednášky a já jsem si uvědomil, že mi nastává boj...“
„V Trhové Kamenici se zbytky ustupující armády snažily zastavit. Vtrhly na faru a ubily tam kněze Oldřicha Kučeru, našeho výborného katechetu a faráře. Tři mladí lidé byli postaveni ke zdi a zastřeleni. Ať je náš Pán přijme mezi své vyvolené. Co můžeme jiného.“
P. Vojtěch Václav Málek OH se narodil ve Slavíkově 20. srpna 1927. Po šesté třídě obecné školy ho rodiče nechali přepsat na měšťanskou školu v Trhové Kamenici. V roce 1943 měšťanku ukončil, ale na gymnázium ho nepřijali. Před pracovním úřadem se ukryl na obecním úřadu jako pomocný účetní. V březnu 1945 vyšlo nařízení a pamětník musel odejít kopat zákopy v blízkosti Brna. O měsíc později hlídky uprchly před postupující Rudou armádou a Václav Málek se mohl v posledních dnech války vrátit do svého rodného kraje. Zapsal se na gymnázium, ale už v roce 1946 školu se souhlasem rodiny opustil a vstoupil do hospitálského řádu sv. Jana z Boha. V roce 1949 musel nastoupit na dvouletou vojenskou službu. V padesátých letech byl jeho řád rozprášen. Teprve v době Pražského jara uspěl u přijímacích zkoušek na bohosloveckou fakultu a v roce 1973 ho biskup František Tomášek vysvětil na kněze. Řadu let pak vedl tři malé farnosti na Plzeňsku. Po obnovení demokracie v zemi se pamětník vrátil do řádu milosrdných bratří a žil pod řádovým jménem Vojtěch (Adalbert) v klášteře řádu v Brně. Vojtěch Václav Málek zemřel 9. listopadu 2016.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
