„I o nedělích jsme nacvičovali na spartakiádu. Zas bylo dobré, že jsme dostávali nějaké jídlo navíc, salámy a takové. A vitamíny. Takže to bylo slušné. Ale byl to zápřah, byl to veliký zápřah. Cvičilo se na buzeráku za každého počasí, ať pršelo, nebo ne. To bylo úplně jedno. My jsme byli spíš vepředu a za námi ti bigoši. Tak tam při nácviku jeden vyskočil a dopadl na asfalt. Ten tam měl nějaké těžké problémy, těžké.“
„My jsme hlavně nacvičovali na přehlídku na Ruzyni. Já už jsem měl přečtená letadla, která přistávají. Lufthansa kdy letí, co letí to, co letí to a kdy co přiletí. Tam nám omrzaly uši, byl konec dubna a byla veliká zima. Veliký vítr foukal, studený. Takže jsme se mastili kdejakými mastmi, abychom neomrzli. Bydleli jsme ve stanech, tam byla taková zima, to jsme zažili jak psi.“
„Podle mě to bylo na spartakiádě lepší než na přehlídce. Myslím si, že tam na Strahově už opravdu, když tam bylo dvě stě tisíc lidí, tak každý kluk už cvičil, co mohl, maximum. A bylo to nádherné. Já nevím, proč se třeba kritizuje spartakiáda. Teď jsou všesokolské slety, taky se to dá. Byl to takový komunistický svátek, ale myslím, že jsme opravdu cvičili na maximum.“
„Tam byla i šikana, ale spíš si myslím, že jsem byl na nervy z těch cikánů tam. Oni se honili se sekyrami. Nože měli, na nočním stolku měli dané nože. To byl strach vždycky tam vejít do té místnosti.“
Celá vojna pro něj byla pakárna. Jen spartakiáda na Strahově byla nádherná
Pavel Mahdal se narodil 7. února 1964 v Uherském Hradišti. Pochází z rolnické katolické rodiny, která hospodařila ve vesnici Suchá Loz na východním Slovácku. Po nástupu totality přišli Mahdalovi o svá pole. Komunisté je perzekvovali. Pavel Mahdal se vyučil obráběčem kovů a v roce 1982 nastoupil do Slováckých strojíren v Uherském Brodě. Při zaměstnání studoval večerní průmyslovku. Po roce ale odmítl po poradě se svým otcem vstoupit do KSČ a podnik mu přestal školu proplácet. Ukončil ji a v roce 1983 nastoupil na vojnu. Po absolvování poddůstojnické školy v Michalovcích ho odveleli k hranici se západním Německem k bojovému útvaru v Janovicích nad Úhlavou. Byl tam velitelem družstva na motostřeleckém praporu a druhý rok velitelem družstva na průzkumné rotě. V roce 1985 se zúčastnil slavnostní vojenské přehlídky na Letenské pláni a zanedlouho cvičil ve skladbě vojáků na poslední československé spartakiádě. Z vojny odešel v hodnosti četař. Po vojně pracoval jako kalič ve Slováckých strojírnách a oženil se. Narodili se mu syn a dcera. V roce 2020 žil v Suché Lozi.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!