„V Jedlí oběsili Juránka, Filipa a Pavlíka. Ráno ty tři oběsili, nechali je celej den a pak večer je zdělali a odvezli do Opavy. Já jsem akorát měla dovolenou. To jsem byla u Knotta ve mlýně. A když jsme tam přišli, tak údajně říkali lidi, co to měli zadělaný a nesměli se dívat, že slyšeli, jak volali: ‚Ať žijí naše děti, ať žije republika.‘ A večer je zdělali a odvezli. A my jsme se ptali na gestapu, jak nám to přišli říct, jestli si je můžeme pochovat, a oni řekli, že ne. Tak je odvezli do Opavy a v Opavě je pochovali.“
„Martina… Když je zavřeli, tak byli v Šumperku. Nevím, jak to bylo. Bylo tam víc lidí z Jedlí. Jenom říkali, že Martina přivezli na celu v celtě. A ten druhej z Jedlí, co tam s ním byl, když ho viděl, jak ho přinesli zbitého, tak se na té světnici oběsil (Jan Popíšil – pozn. editora). A jeho maminka (Cecile Pospíšilová – poznámka editora) byla v Opavě a ta se oběsila v Opavě. Ještě den předtím jsme byli v Šumperku s jeho ženou. Ty děti měli myslím dvě, a tak jsme tam byli. Už na něm bylo vidět, že je zničenej, a druhej den ráno je v Jedlí oběsili.“
„Mladší bratr Jeník byl v Německu na práci. Když bratra oběsili, tak k nám přišlo gestapo a ptali se, kde je bratr. Oni říkali, že až se vrátí, tak ať se přihlásí. Mohl utéct a nepřihlásit se. Bratr, co ho oběsili, taky mohl utéct. Jenže my jsme byli velká rodina a oni měli strach, že nás všechny zavřou. Takže nechtěli utéct a všichni se raději nechali zavřít. Za chvíli už bratra Jeníka vedli v želízkách a on byl v Opavě zavřenej a tam byl pět měsíců na samotce.“
„Bratr, co ho oběsili, tak chtěl jet do Ruska. Rodiče tam taky chtěli odjet. Měli strach z Hitlera. Všechno nechali a jeli. V Mohelnici, kde už byli Němci, ho dál nepustili a bratr musel nazpět. Bylo hodně lidí, kteří odešli z pohraničí.“
Libuše Macková se narodila 8. března 1921 jako jedno z dvanácti dětí rodičům Martinovi a Marii Pavlíkovým v obci Jedlí na Zábřežsku. Za druhé světové války sloužila ve mlýně v Zábřehu, kde jako účetní pracoval Jaroslav Tůma, jedna z vůdčích postav odboje na Zábřežsku. Zahynul během přestřelky s Němci 8. července 1944. Jejího bratra Martina Pavlíka za napojení na odboj 10. července 1944 popravili v Jedlí. Mladší bratr Jeník a sestra Jarmila prošli několikaměsíčním pobytem v nacistických věznicích. Přestože otec z hrůzy ze ztráty syna ze dne na den zešedivěl, neztratil odvahu a v lese u svého pole vykopal bunkr, v němž se na jaře roku 1945 ukrývali tři uprchlí sovětští zajatci a jeden Polák. Po válce Libuše sloužila na hospodářství v Červené Vodě, pak pracovala jako uklízečka v poddůstojnické škole a následně až do penze v textilní továrně. V roce 1949 se provdala za Jana Macka a o rok později se jim narodila jediná dcera Stanislava. V době natáčení v roce 2021 bydlela v Červené Vodě. Libuš Macková zemřela 15. května roku 2023 ve věku 102 let.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
