Rodina zaplatila za válku tím nejdražším – lidským životem
Stanislav Machů se narodil 10. srpna 1936 ve Vysokém Poli na Valašsku do početné rodiny Josefa a Anny Machů. Jeho rodiče i někteří starší sourozenci se během druhé světové války zapojili do pomoci partyzánům napojeným na 1. československou partyzánskou brigádu Jana Žižky. Když nacisté 19. dubna 1945 jako odvetu vypálili pasekářkou osadu Ploština, k čtyřiadvaceti obětem patřil i jeho bratr František, který pro partyzány pracoval jako spojka. Ploštinské vraždění dokázal přežít jediný člověk. Stanislavův strýc Jan Machů. Poté, co členové jagdtkommanda nahnali několik odsouzených do hořícího domu, podařilo se mu ze stavení uniknout, uhasit doutnající oděv a skrýt se v lese. Během noci se vrátil k rodině. Rodina Machů neměla klid ani po ztrátě syna Františka. Rok po nástupu komunistické strany k moci byl Stanislavův otec Josef Machů odsouzen k dvaceti letům vězení a ztrátě veškerého majetku kvůli tomu, že se písemně zavázal k pomoci protikomunistické organizaci Světlana. Propustili jej na amnestii v roce 1956. Jeho žena Anna zemřela dva roky předtím na celkové selhání orgánů a pravděpodobně i stesk a žal. Stanislav se v padesátých letech vyučil strojním zámečníkem a nastoupil do vsetínské Zbrojovky, se kterou spojil svůj profesní život až do roku 1986, kdy se na žádost národního výboru ujal volného místa po odcházejícím starostovi Vysokého Pole. Ve funkci strávil šestnáct let. S manželkou Marií vychovali tři děti, Alenu, Jitku a Miroslava.
