"Jak se vrátil salesián Václav Filipec, tak vlastně byl takovým zástupcem vedení v Ostravě, a já jsem chodil do školy a on využíval toho, že... ani poštou nemohl, ani telefonem, všechno se muselo vyřizovat osobně. Tak mi říkal... to byl takový systém: 'Zítra nejdeš do školy, jedeš do Liberce.‘ Nebo: ‚Jedeš na slovenské hranice.' A tam byl tajný inspektor Karel Tinka, páter Karel Tinka. Tak byl pověřen. No a já jsem jezdil po celé republice jako taková spojka. To byla jedna věc. Kdyby na to přišli, tak bych dostal roky."
"Probudil jsem se v půl čtvrté, protože tam byl hluk a mířil na mě samopal. Měl jsem necelých sedmnáct roků, takže to nebylo dobré. I na WC se mnou šel ten samopalník a tak dále. Dotáhli si tam tehdy holky z Místku a odevšad a normálně... bylo tam mešní víno, protože tam bývaly mše. Tak popíjeli víno a bavili se velice hlasitě a pak simulovali plesnivé maso. Posypali maso moukou a potom to bylo v týdeníku: 'Ty řady bílého masa. Naše děti nemají co jíst, a tam se nechalo maso zkazit.' Pak to bylo všechno v týdeníku. No a zůstali tam dva zmocněnci. Jeden ekonom a jeden pedagog... údajně. Zůstali a hlídali nás a tři policajti."
"Tak pak jsem se rozhodl, že zůstanu u salesiánů. Moc se mi to líbilo. Práce s mládeží a tak dále. A protože hlavně ředitel a všichni ostatní řekli, že se hodím pro to povolání, že s tím souhlasí. Ředitelem byl páter Oldřich Med. To byli dva Medové. Jeden byl Jan, který osmnáctiletý odjel do Indie, a tam byl, myslím, až do devadesáti pěti let. A Oldřich, který byl o dva roky starší, a ten mě právě přijímal a tomu za hodně vděčím. To byl fantastický člověk. No a normálně... protože jsem byl doporučen [do noviciátu] – to bylo v Hodoňovicích, tady nedaleko. Tam mě zastihl ten hrozný duben, kdy StB a milice přepadly kláštery."
Miroslav Machálek se narodil 23. prosince 1933 v Částkově nedaleko Uherského Brodu do rodiny Františka Machálka a jeho ženy Anny, rozené Šústkové. Otec byl členem lidové strany, proto i děti vedl k víře. Již jako mladý se Miroslav Machálek rozhodl následovat salesiánský způsob života a věnovat se práci s mládeží. V roce 1946 nastoupil do soukromého salesiánského gymnázia ve Fryštáku. Poté se rozhodl vstoupit do noviciátu a přijmout řeholní sliby. V dubnu 1950 ho v noviciátu v Hodoňovicích zastihla tzv. Akce K. Představení byli internováni a mladí novici museli odejít. Miroslav se však uchýlil k oratoriánům do Ostravy, kde pokračoval v salesiánské činnosti. Následně se také zapojil do ilegální činnosti. Pomáhal šířit křesťanskou literaturu a sloužil jako spojka. Po vyloučení z Vysoké školy báňské v roce 1957 nastoupil na šachtu, kde se zaměřoval na bezpečnost horníků. Později působil ve Vědecko-výzkumném uhelném ústavu v Radvanicích, kde pracoval 25 let. Navzdory překážkám nezanevřel na víru, i když jeho duchovní cesta nabrala jiný směr. V 70. letech získal inženýrský titul, ale vyřadili ho ze salesiánského života kvůli údajné spolupráci se Státní bezpečností (StB). Po revoluci vyšlo najevo, že se jednalo o mýlku, a znovu se zapojil do práce v církvi. Vystudoval teologii v Olomouci, vedl katecheze a podílel se na výstavbě duchovního areálu v Hrabyni. V roce 2024 žil s manželkou v Ostravě-Hrabůvce.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
