Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Miroslav Machálek (* 1933)

• narodil se 23. prosince 1933 v Částkově

• od roku 1946 studoval na soukromém salesiánském gymnáziu ve Fryštáku

• o tři roky později nastoupil do noviciátu v Hodoňovicích, kde jej zastihla Akce K

• příslušníci Státní bezpečnosti nasimulovali plesnivé maso, aby demonstrovali chamtivost řeholních řádů

• gymnázium dokončil v Ostravě, kde zároveň pokračoval v salesiánské výchově

• v roce 1957 byla odhalena ilegální salesiánská skupina a pamětníka za styky s odsouzenými vyloučili z Vysoké školy báňské

• v 60. letech nastoupil do Vědeckovýzkumného uhelného ústavu v Radvanicích

• v 70. letech dokončil inženýrský titul, ale kvůli podezření ze spolupráce s StB s ním salesiáni přerušili styky

• po sametové revoluci se mohl opět zapojit do práce v církvi

• v 90. letech vystudoval teologii v Olomouci a podílel se na výstavbě duchovního areálu v Hrabyni

• v roce 2024 žil s manželkou v Ostravě-Hrabůvce

Miroslav Machálek se už od dob studií u salesiánů cítil být předurčen pro práci s mládeží. Vzdal se myšlenky na rodinný život a chtěl přijmout řeholní sliby. Do jeho plánů ovšem zasáhl komunistický převrat a následné represe církevních řádů. 

Denně ujel sedm kilometrů na kole

Miroslav Machálek se narodil 23. prosince 1933 v Částkově do rodiny Františka Machálka a jeho ženy Anny, rozené Šústkové. Otec Miroslava Machálka působil jako člen lidové strany a v rodné obci vlastnili malé hospodářství. V celé vesnici byl otec známý jako amatérský obuvník a holič. „Tatínek měl sice jednotřídku, ale byl to velmi chytrý člověk,“ vypráví pamětník. 

Pamětník nastoupil do školy v Částkově. V roce 1943 šel na měšťanku v Bílovicích, tehdy nazvanou Hauptschule, kde musel každý den dojíždět sedm kilometrů na kole. „Za Hitlera se dbalo na to, aby byly opravené cesty, protože jezdily autobusy s dělníky k Baťovi,“ vzpomíná. Po škole jej však čekaly ještě úkoly doma v hospodářství. 

I když rodiče věděli, že je doma potřeba pracovní síla, pustili mladého Miroslava do soukromého salesiánského gymnázia ve Fryštáku. Tam nastoupil 15. srpna 1946, tedy o čtrnáct dní dříve, aby absolvoval výuku latiny. „Salesiáni neměli profesury, proto nás učili maturanti a kněží, a učili velmi dobře,“ vzpomíná s uznáním pamětník. Ke studiu Miroslava Machálka přijímal páter Oldřich Med. 

Na pamětníkovu rodinu dopadla tvrdě i doba kolektivizace. Matka odmítala vstoupit do jednotného zemědělskéhp družstva (JZD), proto ji propustili z práce. Stejně jako pamětníkovu mladší i starší sestru. „Až se starší sestra vdala a nepatřila už do naší rodiny, tak ji vzali do banky, kde pracovala předtím, zpět,“ vysvětluje.

Státní bezpečnost nasimulovala plesnivé maso

Komunistický převrat znamenal pro všechny církevní řády změnu. Dopady únorových událostí na sobě zanedlouho pocítili i představitelé salesiánů. Ti byli považováni za hrozbu režimu, jelikož se věnovali hlavně výchově mládeže. Stát dokonce už v březnu 1948 uvalil dočasně nucenou správu na ostravský ústav salesiánů pro údajně nevyhovující podmínky pro mládež, píše ve své dizertační práci z roku 2020, ve které se věnuje perzekuci mužských řádů, historik Vojtěch Vlček.

V srpnu roku 1949 pamětník odešel do noviciátu v Hodoňovicích, kde jej v noci z 13. na 14. dubna 1950 zastihla operace Státní bezpečnosti (StB) namířená proti klášterům a mužským řeholním řádům, tzv. Akce K. „Měl jsem zrovna sedmnáct let. O půl čtvrté jsem se probudil a mířil na mě samopal. Nevím, zda to byl estébák nebo milicionář. Chtělo se mi na záchod, tak mě doprovodil. Dotáhli si tam holky, měli mešní víno a bavili se velice hlasitě,“ vzpomíná Miroslav Machálek na osudné brzké ráno. 

Aby funkcionáři demonstrovali chamtivost řádů, nasimulovali plesnivé maso. Posypali ho moukou, aby poukazovali na to, že řády mají tolik jídla, že ho nechávají zkazit. „Ve filmovém týdeníku pak říkali, že děti nemají co jíst, a v klášteře se kazí hromady masa,“ vysvětluje pamětník, jak fungovala štvavá kampaň proti řádům. 

Díky informacím Krajského národního výboru Ostrava – vydaným v edici pramene Akce K-likvidace klášterů v roce 1950: Dokumenty a přehledy – je známá informace o protestu, který se konal v Hodoňovicích proti akci Státní bezpečnosti. „Po 3,30 došlo k dalšímu srocení 80–100 lidí, hlavně žen. Zásluhou předsedy ONV a tajemníka KSČ, bylo docíleno, že se rozešly. Zůstalo pouze 5 žen. Jedna, která demonstraci organizovala, byla odvedena do kláštera, kde bylo zjištěno,že jde o členku [komunistické] strany. V klášteře jí ukázali plný stůl peněz a skladiště zkažených potravin, což způsobilo obrat,“ psalo se v hlášení. V Hodoňovicích novice hlídali dva zmocněnci, jeden ekonom a jeden pedagog a tři policisté. Představení řádu byli zatím internováni v Oseku a v Želivě. 

Mladí adepti kněžství po dubnových událostech nastoupili na brigádu do hutí v Lískovci. „Tam si nás pochvalovali, že pracujeme poctivě,“ vzpomíná Miroslav Machálek. Nakonec novicové dostali pokyn, aby Hodoňovice opustili, protože představení kláštera se již nevrátí. V květnu téhož roku se pamětník vrátil domů do Částkova a přihlásil se na gymnázium do Uherského Brodu, kde ho přijali.

Vlastizrádci v kolárku neunikli spravedlivému trestu

Miroslav Machálek dostal informaci, že oratoriáni zůstali v Ostravě a pokračují v práci internovaných salesiánů. Pamětník tedy odjel do Ostravy, nastoupil na gymnázium v Přívoze a odmaturoval v roce 1952. Již v té době pracoval s mládeží v řeholním domě Don Bosco v Přívoze. Tam pořádali tábory pro chlapce z chudých rodin. To trvalo až do roku 1954, kdy znova zasáhla StB. „Postupně byly souzeny salesiánské skupiny z Prahy, Brna, Olomouce až to přišlo i do Ostravy,“ vysvětluje pamětník. 

Po absolutoriu gymnázia se dostal na Vysokou školu báňskou (VŠB) na fakultu hornictví. Jenomže se rozjel proces s lidmi kolem Václava Filipce a Miroslav Machálek byl za styky se salesiány z vysoké školy vyloučen. Právě Václav Filipec byl představenými pověřen, aby se staral o skupiny mladých salesiánů mimo jiné i na Ostravsku. Zatykač na něj byl vydán již v roce 1952, ale Státní bezpečnost jej dopadla až o pět let později. Roku 1957 o odhalení skupiny informovalo i Rudé právo. „Černá síť – Bezpečnostní orgány odhalily tajemství kláštera – Vatikán řídil ilegální organizace salesiánských kněží a kleriků – Vlastizrádci v kolárku neunikli spravedlivému trestu,“ hlásal výtisk ze 17. září 1957.

„Jak jste byl osobně seznámen, byla nedávno odhalena velmi nebezpečná protistátní skupina, organizovaná řádem bývalých salesiánských kněží a kleriků na Ostravsku, která měla přímé spojení se zahraniční špionáží, organisovanou Vatikánem. Šetřením orgánů Státní bezpečnosti bylo zjištěno, že máte nepřímou souvislost s touto ilegální skupinou a to tím, že jste se s některými obžalovanými osobně stýkal,“ stojí v dokumentu, který potvrzoval pamětníkovo vyloučení z VŠB.  

Miroslavu Machálkovi se totiž podařilo utajit, že pro zmiňovanou ilegální organizaci pracoval jako spojka. Jezdil po republice, pomáhal předávat dopisy i balíčky a podílel se na šíření křesťanské encyklopedie. Dařilo se mu každý měsíc doručit množství balíků cyklostylového papíru. „Místo školy jsem jel do Liberce nebo na slovenské hranice. Kdyby na mě přišli, dostal bych určitě roky vězení,“ vzpomíná pamětník. 

Na šachtě se s vírou netajil 

Po vyloučení ze školy musel Miroslav Machálek nastoupit do práce. „Věděl jsem, že na šachtě budu před StB nejjistější. Práce jsem se nebál. Velmi rychle jsem tam získal důvěru. Hned první rok jsem ušetřil šachtě milion korun, protože jsem sám zvládl vyřešit závadu. Můj šéf se nedíval na politiku, ale na práci,“ vypráví pamětník. Zaměřoval se na bezpečnost pracovníků. „Jsem hrdý na to, že všichni horníci se vždy živí vrátili ke svým rodinám,“ dodává. 

„Než šel Václav Filipec do vězení, tak výchova budoucích salesiánů v Ostravě pokračovala. Potom se na nás ale vykašlali,“ dodává pamětník k salesiánskému působení. Nechtěl již nadále čekat, zda se mu podaří složit řeholní sliby a namísto kněžství si zvolil rodinný život.

V roce 1968 dostal Miroslav Machálek nabídku do Vědecko-výzkumného uhelného ústavu v Radvanicích. „Třicet procent práce jsem řešil pro Akademii věd, zbytek bylo pro šachty a ministerstvo,“ vzpomíná pamětník. Nakonec ve vědeckém ústavu působil pětadvacet let.

Miroslav Machálek se před svými kolegy ani nadřízenými netajil svou vírou. Dokonce po něm někteří spolupracovníci žádali sehnání výtisku ekumenické bible. 

Vyvstalo podezření, že je agentem StB

V salesiánské komunitě působil pamětník až do roku 1973. Ve stejném roce komunisté zavřeli kostel Don Bosco, kde vybudovali skladiště. V té době salesiáni utlumili s Miroslavem Machálkem styky. Až po dlouhých dvaceti letech se dozvěděl proč. „Po revoluci jsem pomáhal Tomáši Moravcovi a ten mi sdělil, že vyšly seznamy spolupracovníků StB a že už tedy můžu pro salesiány zase dělat vše. Tehdy mi vlastně prozradil, že jsem byl obviněn ze spolupráce,“ vzpomíná pamětník. „Velmi často jsem odevzdával v Praze zprávy v Akademii věd. Je možné, že mě někdo zahlídl a myslel si, že docházím do sídla Státní bezpečnosti,“ přemýšlí Miroslav Machálek.

V 70. letech získal inženýrský titul. I přes nepříjemnosti na církev nezanevřel. V 90. letech pamětník zanechal vědy a výzkumu a nastoupil jako dobrovolník v církvi. Podařilo se mu dokonce dálkově vystudovat teologickou fakultu v Olomouci a věnoval se katechezi v Rehabilitačním středisku v Hrabyni, kde byl posléze pověřen vedením projektu výstavby duchovního areálu. V letech 1991–2014 vedl hodiny náboženství na různých školách. V roce 2003 se jako jediný laik zúčastnil Plenárního sněmu. 

 

Zdroje: 

KAPLAN, K.-VÁCHOVÁ, J. (eds.): Akce K-likvidace klášterů v roce 1950: Dokumenty a přehledy. 1. část, ÚSD, Praha 1993.

MIČEK, J.–KOPŘIVA, V.: Veteráni v bitvách o duše. 3. díl. Vsetín 2023.

VLČEK, V.: Perzekuce mužských řeholí a kongregací v českých zemích 1948–1964 v kontextu jejího vývoje v zemích sovětského bloku. Disertační práce. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. 2020.