Anna Luptáková

„I doktor tam byl. Šli jsme k doktorovi na nějakou prohlídku. Vím, že jsme byli na prohlídce. A pak přišel takový jako déšť. Pak si pamatuju, že nás odvedli do nějaké stodoly. Byla tam sláma, seno. Tak tam jsme byli. Ale jak dlouho? To nevím, možná dva tři dny, než ten vlak přijel. Asi bylo i zpoždění toho vlaku. Jídlo, které jsme měli, nám došlo.“ – „Z domova?“ – “Ano, z domova. Tak teta, nevím, jak se to dozvěděla, napekla doma chleba a přinesla nám ho tam. Takže toto si pamatuji. A pak jsme nastoupili do toho vlaku. To ale nebyl vlak, to byl…“ – „Nákladní?“ – „Nákladní jakoby… dobytčák, ano, do toho. Nevím, snad dvacet lidí nás bylo ve vagónu, všichni jsme byli příbuzní."

Strýc nás odvezl do sběrného tábora, nebo jak to mám říct, prostě k tomu vlaku. To si pamatuji. Bydleli jsme… ne, nebydleli jsme, byli jsme v takovém jakoby lesíku nebo parčíku. Byl tam postavený nějaký barák. Nevím, jestli byl dřevěný. Ale dřevěný asi ne. Byly tam i sprchy, ty jsme nikdy neviděli. Tekla tam také teplá voda. Chodili jsme se tam mýt, sprchovat. Pod tím lesíkem byla stráň a tam ti všichni lidé, protože nás tam bylo opravdu hodně, nebyli jsme tam sami, čekali na vlak. Na transport, až se vypraví. Čekali a mezitím se chodili koupat do řeky. Bylo totiž teplo."