Olga Lugertová

* 1925

  • „To jsem byla na poli s krávama a teď zrovna letělo německé letadlo. A vtom jsem uviděla, že se přibližuje a že letí tak nízko. Tam byly takové remízky, tak jsem se tam schovala pod to, ale on stejně šmíroval. A mezitím mně kráva utekla do jetele a hodně se toho nažrala, protože jsem ji odtamtud nemohla vyhnat. No a oni pak když viděli, že tam nikdo není, tak odletěli. Tak jsem ji pak honem hnala domů, a pak jí musel strejda Jirásek honem prokopnout bok, aby jí to vyšlo ven.“

  • „Tak v tom Liptovském Hrádku to bylo nejhorší. Protože tam někde mezi tím je ten Svatý Mikuláš, a tam byly právě hodně velké boje. Tam byla řeka a Němci byli na jedné straně a naši byli na druhé straně. A oni jak stříleli, tak všechny ty rakety a bomby lítaly až k nám. A my jsme měli plno, plno raněných. Oni křičeli: ,Vezměte mě!, vezměte mě!, vy mě necháte tady vykrvácet.‘ A teď jsme nevěděli, kam to všechno uložit, tak jsme toho tam měli všude plno.“

  • „Na tom Slovensku, tam takové příhody moc nebyly, protože my jsme byli věčně zaměstnaní, nikam jsme nemohli, ti Ukrajinci nás tam hlídali. Protože my jsme byly jen čtyři Češky, tak aby neměli z naší strany nějakou stížnost na ně. Takže oni nás hlídali na každém kroku. To jsme musely všechno hlásit – kam jdem a co jdem, a my jsme neměly ani čas.“

  • „Právě že se [volyňští zemědělci] chodili dívat k Čechům, jak to dělají a učili se od nich. A oni koukali a říkali: ,Jak to že vyhazujete ten hnůj?‘ A Češi odpovídali: ,No vyhazujeme, protože pak to dáme na pole a máme velkou úrodu.‘ No tak to začali taky dělat – už nenechali ty kravičky až do stropu ve hnoji. Takže to dělali a pak říkali: ,No jo, oni ne durnyje [hloupí], ale chytrý.‘ Potom se jim nesmáli, ale učili se od nich opravdu všecko dělat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Litoměřice, 03.03.2004

    (audio)
    délka: 52:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„V mém životě se potvrdila biblická pravda, že člověk nad člověkem panuje k jeho škodě.“

Lugertova1_crop.jpg (historic)
Olga Lugertová
zdroj: Olga Lugertová

Olga Lugertová, rozená Budová, se narodila v roce 1925 v Hulči na Volyni, kam se z Čech přestěhovali již její prarodiče. Její rodiče byli zemědělci. Chodila do polské školy až do rozdělení Polska a obsazení Volyně bolševiky v roce 1939. O dva roky později oblast obsadili Němci, kteří se k tamním Čechům podle paní Lugertové nechovali zvlášť špatně, a naopak chránili civilisty před řáděním tzv. banderovců, kteří na Volyni rabovali i vraždili. Bezprostředně po opětovné okupaci Volyně Rusy v roce 1944 se konal nucený nábor do sovětské armády. Olga Lugertová byla odvedena do Kyjeva, kde absolvovala půlroční zdravotnický výcvik. Jeho účelem bylo účastnicím vštípit základy chirurgie tak, aby mohly pracovat jako zdravotnice na frontě. Na začátku roku 1945 byla spolu s dalšími třemi Češkami přemístěna do polní nemocnice v Malé Poľaně na Slovensku. Poté paní Lugertová pokračovala s postupujícími jednotkami Slovenskem. Nejhorší vzpomínky má na boje u Liptovského Mikuláše, kde bylo tolik raněných, že je neměli kam dávat. Konec války ji zastihl již na území Česka, kde do té doby nikdy nebyla. Dostala se až do Terezína a následně začala pracovat jako zubařka v Litoměřicích. Rodiče ji - jedináčka - následovali do Čech.