"Rodiče nám denně napsali do sešitu stránku slovíček, kterou jsme se museli naučit zpaměti. Dítě se učí rychle a já tedy asi musel mluvit plynně česky. Vzpomínám si, že jsme byli se školou v kině a já jsem si povídal s paní učitelkou a řekl jsem jí, že budeme v červnu vysídleni a ona se divila: 'Cože? Vy budete vysídleni? Myslela jsem, že se budete ucházet o české občanství.' Otec by na něj měl nejspíš nárok. Vedl lesní správu, ti čeští kolegové, co v té době přišli do Krušných hor, byli jeho spolužáci ze školy, kteří se nevyznali v Krušných horách. Ale můj otec řekl: 'Ne, musíme zůstat s ostatními a tím utrpením si projít s nimi společně.'"
"Stanovil se termín, byl to 27. červen 1946. Lesní správa měla koně a povozy, takže jsme naložili velký koňský povoz věcmi, až nahoru. Maminka vlastně sbalila daleko víc věcí, než se smělo. Všichni dohromady jsme si směli odvézt 50 kg. Rodiče balili většinou do pytlů, aby se ušetřila váha beden. Věci, které se daly rozbít, jsme dali do vyplétaného proutěného koše, čtyřrohého, zavíracího. Vůz byl plně naložen, nahoře ležely sáňky, na ně jsme my děti byly pyšné. A právě sáňky byly to první, co nám v táboře vzali."
"Otec si s sebou přibalil českou uniformu, protože byl nadporučík. Museli jsme otevřít všechna zavazadla a přitom narazili na tuto uniformu, a tak ji otec tomu ozbrojenci daroval. On se z toho radoval, protože měl na sobě nepřebarvenou SS uniformu a teď měl pořádnou českou uniformu."
"Do třetí třídy jsem chtěl nastoupit v Thalkirchu a tam se proti tomu postavil farář. Což je velmi zajímavé. Slýchám to i od ostatních, že faráři byli konzervativní. My jsme přijeli jako uprchlíci, jako cizinci a on chtěl dbát na to, aby jeho obec zůstala homogenní. Tatínek za ním první druhý den zašel, aby se představil, a on mu přivřel dveře: 'Ne, já už uprchlíky mám a žádné další nepotřebuji.' Tak nás uvítal místní farář. Byl tedy proti tomu, abych nastoupil do třetí třídy."
Peter Linhart se narodil 19. dubna 1938 v Dobřanech u Plzně Friedrichovi a Angele Linhartovým. Do svých osmi let žil v Nejdku v Krušných horách, kde jeho otec působil jako lesmistr. Maminka studovala medicínu, kvůli sňatku ale studium nedokončila. Otec, nadporučík československé armády, v roce 1938 mobilizoval, což mezi českými Němci rozhodně nebylo pravidlem. Za války odmítl aktivně spolupracovat s vládnoucím režimem a byl odvelen na frontu. Na poválečné období pamětník vzpomíná jako na dobu strachu, kdy byl život českých Němců omezován různými zákazy a příkazy. Peter po válce navštěvoval českou školu, otec uměl plynně česky a jako vykonavatel potřebné profese v Nejdku měl velké šance získat české občanství, ovšem nezažádal si o něj. Rozhodl se nést osud ostatních českých Němců, a tak rodina 27. června 1946 přesídlila do Německa. Od té doby už otec česky nikdy nepromluvil. Peter Linhart vystudoval medicínu a pracoval mimo jiné i v Americe v nemocnici v chudinské čtvrti. Oženil se, má tři děti. Dnes lituje toho, že se doma přestalo mluvit česky. Vidí velkou naději na usmíření v zájmu mladé generace Čechů o otázky poválečného odsunu Němců.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
