"Chtěl jsem vám říct o jednom vězni. Když jsme byli na společné večeři, seděli jsme za stolem a najednou se zvedne jeden z těch vězňů a jde ke mně a povídá: 'Pane Linharte, jak vidím, jste z nás nejmladší.' To byli všechno dědové sedmdesát osmdesát let. A on povídá: 'Vy jste z nás nejmladší a vy to musíte přežít, abyste mohl mladým říct, co a jak se dělo a jak bylo. Já mám cukrářskou dietu a vy budete odteď jíst moji dietu a já si vezmu tu vaši šlichtu.' Já jsem toho člověka neznal, vůbec jsem nevěděl, kdo to je. A takhle se zachoval. To je prostě neuvěřitelné."
"Náhradní byt jsme dostali v Žabokrkách u Martinců, to byl tenkrát sedlák. Skládal se ze dvou místností a měl 12 čtverečních metrů dohromady. Plesnivý byl od podlahy až po strop. Prostě to byla původně líheň na kuřata, na slepice. A to nám přidělili za byt. Nechtěl jsem si to nechat líbit, tak jsem na to pozval z Náchoda šéfa hygieny, doktora Šuta. A ten tam přišel se starostou a se mnou na ten byt se podívat. A řekl, že byt je schopný pro obývání rodinou s dětmi. Já jsem řekl: 'Pane doktore, nechte řemesla.' Před starostou, to byl komunista jako prase. No, tak tím jsem si to polepil znova."
"Ti Židi, nevím, že by se někteří z nich vrátili. Akorát tu byla Steinerova dcera, kterou jsem potkal v Praze, někde v hotelu dělala na vrátnici. Ale věřte tomu, že z těch Židů jsem už nikoho neobjevil. Buď byli zlikvidovaní v koncentrácích, nebo utekli ještě předtím. Byl tady jeden maličký hoch, Tomík Bergmanů, a ten prostě šel do transportu do Anglie." – "Jako Wintonovo dítě?" – "Ano. Tak to pamatuju jako dnes, když se loučil s rodiči. A zůstal v Anglii naživu jako Tomík Bergman. Zůstala tady po nich vila, kterou prodal a žije dál v Anglii."
Lubor Linhart se narodil 16. dubna 1925 v Hronově. Jeho rodiče byli úspěšní a bohatí podnikatelé. Po roce 1948 o všechno přišli a museli pracovat jako nádeníci. Komunisté pamětníka s manželkou vystěhovali do rozpadlé chalupy. Později Lubor Linhart pracoval v takzvaném komunálu, tedy podniku místního hospodářství, kde vlastním patentem přispěl ke značnému výdělku této organizace. V roce 1959 ho křivě obvinili z neoprávněného obohacování, ve spolupráci s JZD totiž pěstoval jahody a kozlík lékařský. Odsoudili ho k jednomu a půl roku vězení. Trest si odpykal v Ilavě, kde se setkal s různými osobnostmi, například s bratry Petrofovými. Manželka těžce pracovala v různých manuálních zaměstnáních. Musela manipulovat i s azbestem, což zřejmě přispělo k její předčasné smrti. Po sametové revoluci se Linhartovi domohli soudní rehabilitace a restituce, ale majetek se jim vrátil v dezolátním stavu. Lubor Linhart se stal autorem mnoha patentů v oboru bytového zařízení a promítacích ploch. V roce 2017 zemřel po těžké a dlouhé nemoci.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
